*Velké putování Jull Dajen nejen na Festival Interceltique de Lorient v Bretagni ve Francii a zpět.*
Příspěvky
Hora svatého Michala.
4. 5. 2012
Blížíme se k pobřeží. Každou chvíli by se měl už objevit. Bude pod vodou? Jaký to bude pocit, poprvé uvidět na vlastní oči něco, co znám důvěrně z fotografií, z vyprávění, i jedno puzzle jsem složil. Třítisícový. A několikrát. A pak jsem ho nalepil doma na záchodě, abych ho měl pořád na očích. Někdy i vypoulených. Může být něco důvěrnějšího, než vztah s někým nebo něčím, s kým sdílíte onu místnost? Jistě, že ne. Vlastně tam už znám důvěrně každý kámen. A nejen ten, dalo by se říct.
Le Mont Saint-Michel.
4. 5. 2012
Trocha historie nikoho nezabije, říká se. Pokud vás jo, tak mi dejte vědět a já vám potom zahraju na funuse.
Začalo to tím, že Bůh stvořil zemi. A na ní místo, kde je v době přílivu až patnáct metrů vody a při odlivu tekuté pískoviště. Někdy i deset až patnáct kilometrů směrem do moře. A uprostřed toho kopec. Žulový kopec. Hora. Ostrov. Přílivový ostrov. Od poloviny devatenáctého století umělý poloostrov, neboť byl spojem s pobřežím náspem.
K Remeši je cesta dlouhá, stromkama je sázená.
4. 5. 2012
Sedím už půl hodiny před prázdnou obrazovkou (mimochodem, jako tapetu mám samozřejmě Mont Saint-Michel - je zajímavý, že někde píšou v jeho názvu mezi jednotlivými slovy pomlčky a někde zase ne, a to i Francouzi, zvolil jsem zlatou střední cestu - první slovní spojení bez pomlčky, druhý s) a navozuji v sobě srpnovou atmosféru. Chce se mi jenom tak zůstat sedět a snít.
Katedrála v Remeši.
4. 5. 2012
Katedrála Notre-Dame v Remeši, centru kraje Champagne, patří mezi další francouzské gotické památky, zapsané na seznamu UNESCO, společně s remešským opatstvím Saint-Remi a arcibiskupským palácem Tau v roce 1991. Je jedním z vrcholů "notrdamského" trojúhelníku - Paříž, Chartres a Reims. Neodvážím se posoudit, která památka na mě víc zapůsobila, všechny sebou nesou pečeť nesmírné duchovní jednoty a síly.
Návrat.
4. 5. 2012
Další neskutečný zážitek. Zapínám mobil, po Mont Saint-Michel jsem jej vypnul, neboť baterka již po tom nevšedním zážitku prokazovala stav infarktu a doufal jsem, že se na Remeš ještě trochu vzpamatuje. V tu ránu mi začne mobil vyzvánět jako o pouti, hrnou se na mě SMSky s přáním k svátku. Úplně jsem zapomněl. V té dálavě mě to dojímá téměř k slzám. Díky vám, přátelé. A dokonce si vzpomněly i děti.
A to je konec.
4. 5. 2012
10. 8. 2008
Večer jsme se posunuli z Francie do Německa. Bivakujeme již tradičně na odpočívadle, protože komfort záchodu a tekoucí vody se nedá odmítnout.
Fotodokumentace
4. 5. 2012
Použité fotografie pocházejí z fotoaparátu a rukou Míry Hofbauera a jeho, dnes už ženy, Kamily, pár "ilustracemi" jsem přispěl já ze svýho mobilu. V posledním albu najdete naskenovaný celý můj ruční zápis akce.