Virťa sobě

Muchomůrka červená, latinsky zvaná Amanita muscaria patří mezi nejkrásněji vybarvené houby. Již samotný název muchomůrek nám naznačuje, že s touto houbou zřejmě nebude všechno úplně OK. Ano, název vznikl v dávných dobách, kdy se požíval vývar z muchomůrek k hubení hmyzu. Takže je jasné, že hubí-li hmyz, může uškodit i nám!

 Pokud má své  roky, dokáže ozdobit lesy v hojných plochách, ráda roste pod břízami, případně v jehličnatých lesích provází na své pouti hřib pravý. Nevyhýbá se ale ani listnáčům. Takže shrnuto, potkáme ji téměř všude od prázdnin až do podzimu.  Svým vzhledem evokuje v našich představách pohádkové čarodějné lesy, ce kterých se ukrývá zlá a jedovatá ježibaba. Muchomůrka červená ovšem nepatří k těm nejjedovatějším svého druhu, mnohem nebezpečnější jsou muchomůrka zelená (Amanita phalloides) , jízlivá (A.virosa) a tygrovaná (A. pantherina). Samotná červená muchumůrka není ve svém jedu smrtelná, pouze způsobuje otravy, které dle určitých pramenů vyvolávají stavy, jako při "tanci sv. Víta", jinde tvrdí, že má určité halucinogenní účinky, což mi potvrdilo i pár známých experimentátorů. Podle názvu muscaria, byl nazván jed muskarin, který je ovšem v červené muchomůrce obsažen pouze v mizivém množství.

Kdysi jsem v jednom porevolučním časopise četl, při uvádění některých dějinných prvků na pravou míru, že jed z muchomůrek červených používala Rudá armáda na dopování svých vojáků před bitvou. Voják se fetl, pak přestal přemýšlet a vrhal se do zcela ztracených bojů s německým vojskem. Tam tedy zřejmě pramenilo to bezmezné hrdinství sovětských bohatýrů. Takže pokud by to byla pravda, dalo by se říct, že Hitler dojel na Muchomůrku červenou a ta mu pomohla prohrát válku!

!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!