Virťa sobě

Zdá se Ti tato fotka malá? Tak si tady klikni a bude větší!

To, co tvrdím v podtitulku tohoto příspěvku do kategorie hub, je v zásadě pravdivé, snad by se o otravě mohlo mluvit v případě červené Holubinky vrhavky (Russula emetica), kde je již od názvu jasné, že po jejím požití patrně budeme "blejt". Tato otrava má ale nesporně jednu výhodu - není smrtelná. Pokud ovšem nejste úplně vyčerpaný, všemi chorobami prolezlý člověk, nejlépe miminko - ty toho moc nevydrží - pak se může stát, že byste zemřeli na dehydrataci, či jinou diagnózu, kterou by ona houba vyprovokovala. Ostatní holubinky jsou buď jedlé, nebo palčivé - nejedlé.

Holubinky jsou jako objekt sběru velice vděčné houby, neboť existuje přes sto padesát různých druhů, poddruhů a variet, takže je veliká šance, najít něco chutného do polévky, či třeba na řízek. První holubinky můžete potkat již v květnu a červnu a některé druhy rostou až do listopadu. Takže je to ke všemu celkem dost dlouhá doba sběru. Jak ale udělat základní selekci, neboli výběr, co sbírat. Nejdůležitější je poznat druh, neboli holubinku. A potom již není problém uloupnout kousek klobouku a ochutnat. Hořké a palčivé druhy vyřadíme z našeho potravního řetězce, zatímco holubinky chuti příjemné, či palčivé pouze jemně, směle strčíme do košíku a posléze upravujeme v kuchyni. Peprné druhy vyplivnete určitě sami od sebe, pro jistotu to ale udělejte i s těmi ostatními. Člověk nikdy neví .....

Mezi další výborné holubinky patří Holubinka namodralá (Russula cyanoxantha), nebo její nazelenalá forma peltereaui. Na rozdíl od trávozelené, která roste nejvíce pod břízami či ve smrkových lesích, namodralá si nevybírá, a najdeme ji jak v jehličnatých, tak i v listnatých lesích, s oblibou růstává pod duby. K zeleně zbarveným holubinkám patří i Holubinka nazelenalá (Russula virescens), která ale mívá klobouk pokrytý jakoby stroupky a většinou bývá rozpraskaný. Prý si tyto holubinky pořád lidi pletou s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), což naprosto nedokážu pochopit, protože holubinky nemají nikdy ty dva důležité rozpoznávací znaky muchomůrky - prsten okolo třeně a hlízu, uloženou v pouzdru pochvy.

Červené holubinky se vyplatí chuťově ověřit při sebemenší nejistotě, ale pak si můžete s radostí odnášet v košíku některou s výborných plodnic, jako např. Holubinku jahodovou (Russula paludosa), révovou (erythropoda), nebo mou oblíbenou Holubinku mandlovou (Russula vesca), která právě vyrůstá již od květnových dní v listnatých i jehličnatých lesích. Je to vynikající, chutná jedlá houba, která se hodí jak do směsí s jinými houbami, tak i samostatně. Snad jen na sušení nejsou holubinky nejvhodnější houby, ale přesto znám pár přátel, kteří je směle do směsí přisušují!

!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!