Jak jeden jouda Virťa po letech k pokladu přišel, ale štěstí nedošel.
Před dvěma a půl lety, to jsem ještě ani nebyl trafikant, a na nákupy jsem tam chodil velmi výjimečně, neboť nebylo za co, se mnou bydlel na pokoji jistý Pavel. Řeklo by se zralý dospělý muž sahající k mladistvé čtyřicítce. Byl dobrej do partie, měli jsme to docela dobře rozdělený, já navařil on uklízel, prostě jsme fungovali naprosto v poho, chodili na houby, jedli je, pili pivo, dělili se o poslední cigáro, případně ubalenej čaj, když cíga došly ...
Měl jednu zvláštnost. která bývá u některých chlapů docela běžná. Měl tendence být kutilem, opravovat, co mu přišlo pod ruku, schovávat jakékoliv dreky, co kdyby se to hodilo, občas někde něco potáhnout, tu drát, tu šroubovák ... Dva roky, co se odstěhoval, jsem si na něj nevzpomněl - kdo by taky vzpomínal na chlapa, byť zprvu dobrýho, když se na závěr vycajchnoval a odstěhoval s polovinou mých věcí, včetně sbírky asi šedesáti až sta různých krásných firemních propisek a postaršího - záložního mobilu.
Včera (15. 1. 2007) se však stala zvláštní věc. Sháněl jsem přes kamaráda onen napájecí kabel monitoru (určitě ho ještě pamatujete a někteří možná i máte - na jedné straně taková samice se třemi dírami a na druhé straně se to strká do zásuvky. elektrické). V tom již od rána se ve mně začal pomalu probouzet pocit, jako bych ho již někde viděl. Ale ne strčenej v počále či čučně, ale jen tak, ležet si, jako by nikam nepatřil. Sílilo ve mně podezření, jestli náhodou není obsahem sbírky Pavlových snah o nahromadění - někdy možná potřebných - věcí, ležící s vercajkem ve skříňce u botníku. No, celý den jsem nemohl vydržet rozčilením. Já to snad večer spustím, já nejenom svůj nový pičítáček uslyším, ale já mu budu moci i pohlédnout do jeho oduševnělého modrého svitu obrazovky.
Ano, ta šňůra tam opravdu byla a po třech dlouhých letech konečně nabyla významu a stala se mým právě nalezeným pokladem. Opatrně jsem zarazil samici do kolíků a druhou stranu šup do zásuvky. Nadechl jsem se. Obrazovka zasvítila. Zapnu ten pičítačí čudl, začne v něm lehce chrastit, zablikají malý žlutozelený světýlka a pak to pípne. Jenom tak krátce. PIP. Obrazovka stojí uprostřed akce načítání černá, jen bílá písmena hlásají ERROR a něco ble ble INSERT. Tak jsem si to našel ve slovníku na Seznamu. Jedna z možností překladu je tam vložka. Že by měly computery cramy? Neboli menstruace?
I povzdechl jsem si, holt je ten stroj od Ráďovy ségry, taky je to ženská, nedá se svítit. Budu muset počkat, až cyklus odezní. Otočil jsem se hlavou ke zdi, k nešťastnici řití a za chvíli jsem měl půlnoc.