6. červenec - Den upálení mistra Jana Husa.
„Předním úmyslem mého kázání a všech jiných mých skutků nebo písem bylo, abych jen mohl lidi zachrániti od hříchů. V té pak pravdě evangelia, kterou jsem psal, učil a kázal ze slov a výkladů svatých doktorů, dnes vesele chci umříti.“ Poslední slova, kterými již na hranici odmítl odvolat své učení, zaznamenal přímý účastník této události Petr z Mladoňovic.
Mistr Jan Hus se narodil kolem roku 1370 v Husinci nedaleko Prachatic. Kdy se opravdu přesně narodil, není známo, ale den, kdy zemřel, se stal u některých církví uctívaným, jako třeba u církve starokatolické nebo pravoslavné, Církev československá husitská výročí jeho mučednické smrti ctí jako svůj největší svátek. Stal se státním svátkem České republiky. Nejrozšířenější církev u nás, římskokatolická, se s jeho odkazem dlouhá staletí nemohla smířit, považujíc jej stále za heretika a odkloněnce od víry, dokonce v roce 1863 posunula svůj významný svátek, oslavující Cyrila a Metoděje na 5. července, tedy na den před výročím Husovým. Dnes se již v rámci ekumenických aktivit a celkového usmiřování mezi jednotlivými učeními za jeho upálení omluvila, poprvé slovy papeže Jan Pavel II. v roce 1999, když prohlásil, že lituje Husovy kruté smrti a uznal jej za reformátora církve.
Film Jan Hus režiséra Otakara Vávry s nezapomenutelným Zdeňkem Štěpánkem v hlavní roli.
Životopisů Jana Husa najdeme dnes na internetu spoustu, občas se lišících v náhledu na význam a učení, každopádně ale vystudoval Karlovu univerzitu, artistickou fakultu, na které získal titul mistra svobodných umění. Nadále se vzdělával, vystudoval teologii a dal se vysvětit na kněze. To všechno v době, kdy jako platný člen artistické fakulty přednášel, vedl disputace, posléze se stal děkanem fakulty a v roce 1409 dokonce rektorem. V této době do českých zemí proniklo z Anglie učení Jana Viklefa (John Wycliffe), reformátora, posléze odsouzeného církví jako heretika, které bylo Husovi v mnohém inspirací.
Během svého pražského působení v Betlémské kapli získal spoustu příznivců napříč celým spektrem tehdejší společnočnosti, od městské chudiny, až po podporu krále Václava IV. a královny Žofie. Ve svých kázáních tepal nešvary tehdejší doby a církve, prodávání odpustků, kritizoval chování papeže a církevních hodnostářů. Vaz mu ale zlomila zarputilá obrana Viklefova učení, což mu nakonec vysloužilo zákaz působení v Praze a ztrátu náklonnosti královské rodiny. Uchýlil se na Kozí hrádek, kde pokračoval v kázání venkovskému lidu.
A pak už to známe, koncil, obvinění, jeho obhajoba v Kostnici však neuspěla a nakonec smrt na hranici. Mistr Jan Hus byl bezesporu velkou osobností české historie, díky svému reformnímu úsilí byl využit při vzniku revolučního husitského hnutí, ale to je již jiná kapitola našich dějin. Dle některých historiků byla revolta husitů historicky nevyhnutelná, a kdyby neměli Husa, našli by si jinou záminku a symbol.
Ať už to bylo všechno jakkoliv, zůstala nám po něm zásluha na dnešní podobě českého jazyka. Jako jazykovému puristovi, dbajícímu na čistotu řeči je mu přisuzováno autorství pojednání o českém pravopise a fonetice "De orthographia Bohemica" (O českém pravopisu), což je nejstarší jazykovědný počin v Evropě. Do vínku nám zrušil spřežky (dodnes hojné např. v polštině) a dal nám háčky a čárky, abychom je dnes v době SMS vesele rušili a psali, jak se nám zachce. Asi by chudák nechápal!!!
"Takze,mistre Jene,dekujeme za hacky a carky, ale my se dnes bez nich nekdy i obejdeme. A ver nam, je to rychlejsi."
Ale vypadá to hrozně. Co myslíte?