Areál dominikánského kláštera, při kostele sv. Michala.
Žerotínovo náměstí v pohledu od kostela svatého Michala, nalevo bývalý dominikánský klášter, později kněžské lyceum, dnes patřící Cyrilometodějské teologické fakultě UP, v pozadí jeden z měšťanských domů, svého času proslulý restaurací U bakaláře.
Abyste si ale zase jen tak nemysleli, oni to v tom sedmnáctém století nepřestavovali jen tak "zbůhdarma". Vůbec měl svatomichalský kostel dost smůlu. Původně raně gotický konventní kostel ze třináctého století téměř komplet vyhořel i s klášterem na konci čtrnáctého století, a než se podařilo napravit a opravit všechny škody, do šesti let jej mohli dominikánští mniši stavět znovu. Tato úplně původní podoba se nedochovala, z pozdně gotické výstavby zůstala zachována věž po pravé straně západního průčelí, která sloužila jako samostatná zvonice. No a pak přišla třicetiletá válka a ta kostel zničila znovu. A to už nastoupili barokní přestavovatelé a vznikl chrám v dnešní podobě. Stavbě dominují tři kopule, dobře viditelné a charakteristické na všech panoramatických snímcích, z blízkého pohledu ovšem stěží zachytitelné. Symbolizují tajemství Nejsvětější trojice.
Když se tak po letech dívám na ten nádherně opravený objekt a zavzpomínám na starý časy, kdy jsem chodíval okolo, zdá se mi až neskutečné, jakých proměn jsme se u některých památek, nejen v Olomouci, ale i kdekoliv v republice, mohli dočkat. A je jen dobře, že ta stará krása zůstává zachována pro další generace.
Ale to jsem odbočil. Kdo by očekával, že se automaticky pohrnu přímo rovně přes náměstí k hospodě U bakaláře, tentokrát se opět nemýlí. Těch vzpomínek na "kytarohraní" s Jirkou Sotolářem, zvaným Sotynem, "mariášohraní" s Radanem Hlubinkou a dalšími divadelníky, sezónní rozlučkovou, a další akce, by bylo opravdu spousta. Mnoho z nich však jen stěží publikovatelných. Již s ohledem na stále žijící, a dnes šťastně ženaté či vdané aktéry, si dovolím taktně pomlčeti a jen s nostalgickou vzpomínkou vzdychnout. Ááách.
Abych ale úplně neopomenul samotný klášter, mám pocit, že v něm v osmdesátých letech sídlila nějaká univerzitní fakulta, protože jsem tam něco řešil okolo muziky s klukama z pajdáku, co dělali tělesnou výchovu, nebo sport a mám pocit, že tam měli i ubytování, tedy něco jako koleje. Alespoň v nějaké části baráku. Je ale s podivem, jak můžou být vzpomínky nejisté. Když jsem se o tom rozhodl napsat, hledal jsem pro svou vnitřní jistotu nějaké zmínky z onoho období, ale nenašel jsem je ani na fakultních stránkách, ani na dominikánských, ani jinde. Takže to možná vlastně ani nebylo. Nebo si to pletu s něčím jiným. Vzdálenost dvaadvaceti let a dvě stě padesáti kilometrů naprosto odebrala jakoukoliv váhu mým vzpomínkám a odfoukla je do fantaskních prostor snění. Stalo se to někdy vůbec?
Průhled Školní ulicí z Žerotínova náměstí na věž radnice, stojící na Horním náměstí.
Nakonec cítím jako svou povinnost ještě poopravit název samotného kostela, na stránkách farnosti sv. Michala pod heslem: Historie - kostel sv. Michala najdete plný a zřejmě také správný název: farní kostel sv. Michaela archanděla. A teď již honem z kopce dolů Panskou uličkou - čeká nás Dolní náměstí. Ale to až příště.
Pohled na celý svatomichalský komplex od "Bakaláře", v popředí kostela gotická věž se zvonicí, nahoře patrny dvě ze tří barokních kupolí.
