Virťa sobě

• mouka
• trpělivost
• vejce

 

 

Jaj! Kéž by! Jasně, že to není žádný velký problém, uválet nudle, ale pár věcí může pomoci ke zdárnějšímu výsledku. Babička vždycky na válu rozsypala mouku. Tak trošku na kopec. V něm udělala důlek a do něj vyklepla to vejce. Pak vzala dvě vidličky a umně promíchala mouku s vejcem a vytvořila těsto. Na zbytku mouky, která zbyla na válu, později zpracovávala těsto na tenké - velmi tenké pláty. Když jsem to zkoušel po ní, zjistil jsem, že vál mám olepený od vajíčka a polepené vidličky i ruce, ale těsta pramálo!

 

Proto jsem přistoupil k relativně úspornější, hlavně však, pro mně, čistější metodě - vajíčko vyklepnu do hrnéčku a přisypávám mouku. Míchám to vidličkou tak, aby konzistence byla lehce vláčná, něco jako jako na polévkové kapání, pak tuto hmotu teprve přenesu na vál. Tam ji promíchám s moukou, až vytvořím tuhé těsto. To nechám odležet asi deset minut (důležité!!!), prostě chvíli, aby to neokoralo, v ledničce a pak rozdělím na čtyři díly a na poprášeném válu (kus hladkého prkna - když jsem ho ještě neměl, rozválel jsem těsto na desce kuchyňského stolu) a uděláme tenké pláty. Nejlépe válečkem, který vezmeme své manželce u dveří večer před tím, a rozvalujeme těsto do všech světových stran. Když jsem žil v Olomouci, říkali jsme, že musíš přes ten plát vidět aspoň Prahu, dneska v Praze jsem rád, když uvidím Olomouc. Na rozválení je asi nelepší použít obouručný váleček. I když je pravdou, že jsem si mnohokrát pomohl i jinak, nejdřív litrovou lahví od mléka, později půllitrovou pivní. Inu, pokrok je pokrok!!! 

 

Stejně, jako je třeba nechat odpočinout těsto, musím nechat odpočinout i vyválené pláty, pokud trochu zaschnou, nebudou se vám lepit. Pak je poskládáme na šest až osm centimetrů široké pásy a ostrým nožem krájíme. Nakrájené nudle prosušíme a uschováme pro použití. Čím štíhlejší, nebo užší nudle vytvoříte, tím větší zážitek můžete prožít při samotné konzumaci.

 

Když ještě žil dědeček, krájení nudlí byla jeho jedna z mála povinností v kuchyni. Tak tenké nudle snad ani nikdo jiný neuměl nakrájet. Když jsem se ptal, jak je to možné, dostal jsem jedinou možnou odpověď. "Za války byl všeho nedostatek. A já si za oknem pěstoval tabák. A když dozrál, tak jsem jej usušil a musel nakrájet. Sám víš, jak je důležité, aby byl tabák jemně krájený!!!"