Echo Blues Alive 2007
Když jsem v pátek šestnáctého března tohoto roku ráno, ještě plný vzpomínek na čtvrteční koncert Balzar tria (a taky na ty panáky, které závěrem proběhly), vyjížděl z Olomouce do Hynčic pod Sušinou, byl jsem plný očekávání. Věděl jsem, že večer mě čeká další velký hudební zážitek. Otise jsem sice neznal, ale Luboš Andršt a Jan Spálený slibovali naprostou kvalitu a špičku českého blues. Hlavně jsem se těšil na Jana Spáleného a ASPM, protože ač jsem je již dlouho neslyšel hrát, vždycky patřili k mým favoritům . A to nejen kvůli tomu kouzelnému názvu kapely - Amatérské sdružení profesionálních muzikantů, ani jenom kvůli jejich spolupráci s Petrem Kalandrou, ale hlavně kvůli nápaditým českým textům, jejich poetice a taky díky barvě zvuku a osobitému stylu, který pomáhal vytvářet syn Jana Spáleného Filip na tubu. Prostě dokonalej hudební nápad - tuba co tvrdí blues! No a to se všechno mělo odehrávat na Echu Blues Alive v Šumperku. Blues Alive asi moc představovat nemusím. Za jedenáct let svého života se myslím dostatečně vepsala do srdcí hudebních fanoušků.
Z Hynčic jsme vyrazili poměrně zavčasu, aby nás nezaskočil vyprodaný sál. Přivítal nás kulturák se svým předsálím. Oddechl jsem si. Je to dobrý, bude to zábava se vším všudy, pivo teče, u stolů se kouří. A hned jsem narazil na jednoho známého, koncert navštívil i Richard Pogoda, se kterým jsem se viděl předchozího večera v Jazz Tibet clubu.
Celé foyer se postupně začalo zaplňovat lidmi, kteří se očividně radovali ze života a těšili se na prima koncert. Prostě živočišnost blues na ně působila s předstihem, a taky, a to možná hlavně, tento typ hudby vyhledává určitá sorta lidí. Nevím jak to nazvat. Těžko se popisuje něco, co je nehmatatelné a jenom si tak prostě visí ve vzduchu. Něco o tom vypráví i postřeh jedné z mých známých, která absolvovala už mnoho akcí zdejšího festivalu. Stáli jsme u baru, popíjeli a poslouchali, ona nechala peněženku volně ležet na pultu. Když jsem ji upozornil, jenom suše zkonstatovala: "Tady se nekrade." A pak přišlo kruté prozření. Začalo se vzduchem šířit, že Spálený pro nemoc nepřijede. Tož pak si jednu nedé. Otočil jsem Jirkovi tullamorku na uklidnění. Díky této zprávě jsme taky pochopili, proč se nezačíná v šest.
Bluesberg - taková jakoby "vyplňovací" kapela ve foyer spustila ve chvíli, kdy jsem si s onou Tullamore Dew přiťukával ke zdaru večera a proto jsem úplně propásl jejich rozjezd. Chvíli jsme poslouchali přes chodbu, ale za chvíli nám to nedalo a už jsme si užívali plný zvuk syrového elektrického rockového blues, které ve mně vyvolávalo vzpomínky na léta minulá, kdy jsem podobnou muziku hrával s kapelou Bludisko. Většina z nás se začala rozjíždět.
Asi po hodině jsme se pomalu přesunuli do sálu, kde již byl připravený Lubomír Andršt se svým bandem a americkou zpěvačkou Reesií Davis. Hráli naprosto perfektně, sálem znělo blues zpívané nefalšovanou americkou zpěvačkou, Andršt byl ve svých postupech dokonalý jako vždycky, celé vystoupení mělo šmrnc a švih a celý zvuk kompaktně zaplňoval nabuzený sál. Ač Jiří, jeden z mého doprovodu, pohlížel zpočátku skepticky na obsazení Hammondových varhan, postupně mu nezbylo, než připustit, že to nezní špatně. A neznělo. Naopak. A když moderátor večera Ondřej Konrád popadl mikrofon a vystřídal zpěvačku, muzika dostala ještě další rozměr. Navíc předvedl, že foukací harmonika je nástroj, který perfektně ovládá a tímto krátkým hostováním navázal na bývalou spolupráci s Lubomírem Andrštem. Pak nastoupil na pódium jako hlavní hvězda večera Otis Taylor se svou kapelou a v mém vnímání jako by laťka, nasazená prvními hráči poněkud poklesla. Hráli dobře, neříkám, že ne, ale nějak se netrefovali do mého vnitřního rozpoložení.
Proto jsem se asi v polovině jejich vystoupení přesunul do předsálí, kde jsem měl příležitost a možnost pokecat s Bluesbergy, mimo jiné ochutnat jejich slivovici, s místním bluesovým fandou, jehož triko s Jimmy Hendrixem zaujalo Jiřího, otočit další tullamorky a připravit se na závěrečný session, kde měl hlavní slovo opět Bluesberg. A já došel přesvědčení, že ani světová jména nejsou vše, protože nakonec svou uvolněností, původní českou bluesrockovou písničkou se u mě tento večer vyšplhali na první místo, takže místo výplně byli pro mě hvězdy večera. To jsem již vzdal křepčení v davech u pódia a užíval si fantastickou atmosféru zabořen do židle, upíjeje pivo a kouře jedno cígo za druhým. A valilo se na nás další blues střižené rockem, jedno za druhým. Prostě se nám vydařil další hudební večer a jsem rád, že jsem se ho mohl zúčastnit.
Otis Taylor s kapelou - fotogalerie
Luboš Andršt Blues Band a Reesie Davis - fotogalerie