Virťa sobě

Středa jedenáctého srpna 2010 byla pro mně v mnoha ohledech velmi zvláštní a pokud vůbec mohu něco o ní říct, tak taky zároveň hektická a neukočírovatelná. Hledal jsem, zda nelze nalézti původ ve fázi měsíce, ale ze svých zkušeností vím, že na mě působí spíš období kolem úplňku, takže jelikož byl zrovna den předtím nov, nelze se na něj vymlouvat. Ani v horoskopech nebylo nic neobvyklého. Až jsem na to přišel! Byl to program na srpen v Balbínově poetické hospůdce. A v něm koncert kapely nazvané The Sebučedos s názvem SKA. Když jsem se dozvěděl, že prý jsou dva a jsou kapela, chtěl jsem se smát. Ale pouze do prvních tónů.

Jelikož je v této kapele účasten i František Tomášek, se kterým jsem se ten samý den ve čtyři ráno loučil po příjezdu z Bretaně, po čtrnácti dnech plných muziky, zábavy a vůbec - různých vylomenin (o čemž bude psáno jindy a podrobněji), měl bych snad i vědět, co ten název vlastně znamená. Ale nevím. Přiznám bez mučení, že mi uvízlo jen to, že každá správná kapela má na začátku v názvu The, tak proto The Sebučedos. A taky to, že SKA je název stylu, který hrají. Když jsem sháněl informace, co je vlastně to SKA, dozvěděl jsem se, že hlavní důraz je na druhou dobu a že to vymysleli kdysi na Jamajce, takže pokud jsem to správně pochopil, tak základem je rytmus: n-ca n-ca n-ca n-ca ......... 

Sám František o červnovém koncertu a kapele napsal: "Historicky první koncert neobvyklé kapely, kterou jsme založili s MgA. Jakubem Soldánem roku 2009, devátého dne neznámého měsíce, přesně v 3:28 v legendární špeluňce U Kotvy ve Spálené ulici. Bude to také historický okamžik pro Balbínku, neboť SKA tam ještě nikdy předtím nebylo. Tedy: sečteno a podtrženo, v Balbínce, tuto sobotu, od 20 hodin bude mejdan měsíce, hrát bude kapela z Měsíce. Aneb jak tenká může být hranice mezi uměním a kýčem, úspěchem a ostudou. To vše máte možnost v sobotu vidět a slyšet. Játra s sebou!"

Přišel večer a s ním začátek koncertu. Na pódiu vidím stolek, na něm dvě piva, dvě židle a na nich dva mladé muže, jako by se chystali na nějakou besedu. Když v úvodní přivítací řeči František prohlásil, že na rozdíl od jiných kapel, které si píší muziku sami, jim ji napsali už dříve druzí, předeslal tím široký záběr napříč hudebním spektrem. To že František Tomášek umí hrát na harmoniku, mě přesvědčil již při dlouhých bretaňských večerech, teď jenom svou virtuozitu a živelnost a taky exhibicionistické šumařství vypustil na posluchače rychlostí sovětských Kaťuší a nenechal je vydechnout. Měl na to ale víc než schopného "sparingpartnera", protože to, co prováděl Jakub Soldán s klarinetem, bylo famózní, přesvědčivé, technicky bravurní, tónově velice příjemné a svým způsobem vlastně nepopsatelné. Mám pocit, že jsem nikdy takovýhle dobrý klarinet snad ani nepotkal .... O tomhle se nedá psát, to se musí slyšet!

Nechtějte po mně ani skladby, které byly odehrány, ani žádné rozbory. Prostě to bylo. A ve mně to taky zůstalo. Oba pánové mně naprosto dostali. Rozhodně si nemůžu nechat ujít jejich příští hraní! A pokud nejste příliš zhýčkaní a svázaní konvencemi, doporučuji, abyste si to taky vyzkoušeli! Stojí to za to!

Gradace vjemu byla taková, že když si pánové svlékli trika, byl jsem již opilý únavou, pivem i jejich hudbou, díky čemuž povážlivě zaskřípala má komunikace s nejbližším okolím. I to může dokázat kapela o dvou lidech. A když se František po svém výkonu a svlažení hrdla oddával spánku na pódiu, já jsem ........

Ale to už je jiná historie!