Koncert Jethro Tull pod Hradem Loket, co tomu předcházelo a jak to nakonec všechno dopadlo - II
Uběhlo pár měsíců a přišel den "D". Nebo teda spíš předvečer onoho kýženého dne. Hned po práci jsem naběhl na zkoušku s kapelou, to víte, cvičit a zkoušet se musí, to dá rozum. Obzvlášť pokud se blíží koncert - je tuto neděli v Balbínce!
Jelikož mi na poslední chvíli vybouchl odvoz na Loket, provolávám celé odpoledne známé, kdo by mohl mít volné místo, nakonec mě Petr uklidní: "Nic se neděje, pojedeš s náma, místo se prý najde." David, který s námi, jako host na Balbínku, zkouší Locomotive Breath, známou to píseň Jethro Tull, mi vysvětlí, kde se máme sejít. Píšu SMS Kubovi, kterého jsem sháněl odpoledne kvůli místu v autě, že už jej nepotřebuji, že mám odvoz zajištěn. A po zkoušce už jenom - čau, půjdeme spát, abychom byli svěží na ráno!
No jo, ale pátek 21:00 - takhle brzo? A už ve mně hlodá obligátní otázka. Co s načatým večerem? "Tak jedno dám, aby se líp spalo," říkám si a vrhám se do nitra hospody pod naší ubytovnou. No ale co čert nechtěl! Když se chystám zaplatit a spěchat do kanafasu, zastaví se u mě kámoš a partner v šachách, a prý, že dáme jednu partičku. Z jedné bylo několik a když se podívám na hodinky, s hrůzou zjišťuji, že je půl třetí ráno! "Au, dyk ráno musím v devět čmikat na Bránickým nádraží! Platím!" povykuju na Kačenu, zaplatím svých devět Bráníků a zdrhám do postele.
Ráno nebylo moudřejší, ale bolavější večera, naštěstí rychlá sprcha a silný kafe mě staví na nohy a já se ve tři čtvrti na devět úspěšně rozhlížím po místě srazu, abych jako prvního spatřil Kubu, kterého jsem večer odmítl. Objevuje se i Karel prezident, jenom David nikde. Posléze se dozvídám, že sice už tady byl, ale lístky nechal doma. Nevadí, pokouříme, pokecáme. Seznamuji se s Pavlem z Jihlavy, nadšeným tullistou, angličtinářem a hlavně znalcem JT. Jistě, už všichni správně tušíte - ano, jedu se zpožděným (jenom v čase příchodu!) Davidem a právě s nově poznaným Pavlem. A veze nás Kuba!
Nemohl jsem si přát lepší partu na cestu, z autorádia zní Jethro Tull, mi se probíráme různými aspekty Ianových (Ian Anderson - leader, autor, zpěvák, kytarista a hlavně fenomenální flétnista) textů, Pavel chrlí z hlavy celé pasáže, k tomu je hned překládá, není nic poučnějšího a zajímavějšího, než si před koncertem oživit a osvěžit celou podstatu Jethro Tullovské éry! Došlo postupně i na podstatu žití, najednou řešíme zločin a trest, což nemá daleko k Dostojevského "Zločinu a trestu". Ani víra nás nemine.
Takhle krásně nám cesta ubíhá, já popíjím dvě teplá piva, zakoupená při zastávce na benzínce, odmítám Kubovu teplou slivovici (doteď toho lituju - lepší teplá, než žádná ;oD ) naše kolona se ze tří aut rozrostla na pět, prostě pohoda a veget, jak má být!
A pak už je tu Loket. Místo v tento den všemi tullisty vytoužené a vymodlené. Jen aby nepršelo, říkáme si, ale mraky prozatím občas postraší. Pakujeme se z auta, vypíjíme Kubovo extra po cestě v kufru uvařené pivo a jdeme hledat ostatní. Telefonát od Petra nás naviguje: "Běžte na náměstí, tam je hotel U Bílýho koně, projdete do dvora, je to tady nádherný, fakt dobrý!" Nu což, jdeme za ostatními. Postupně se nám celá skupinka rozrůstá o další a další, najednou je celý dvůr téměř náš, všude nekončící diskuze na téma Jethro Tull, z jedné strany, z druhé ... Nevím kdo do toho ale zamotal ekologii. Najednou se slyším, jak se rozohňuji a s alergicky vystouplým obočím posílám všechny s ekologií do ... však víte kam. Dáváme si jídlo, já podlehnu sousedům a dávám špagety za sto dvacet, no nic moc, jak podotýká další z postižených chutí na tuto italskou specialitu: "Za čtyřicet drahý!" Rozvineme diskuzi, ve které ruce má být vidlička a ve které lžíce, což završí David, že mi leváci bychom měli žádat od obsluhy špagety levotočivé, aby se nám líp natáčely na vidličku. Dovolat se číšnice či jejího mužského protějška je téměř nemožné, pivo nosí po jednom, takže za tři hodiny stihnu tři kousky. Tak nízkej průměr jsem snad ještě v životě neměl! Možná je to ale dobře, třicet pět za pivo rozhodně nesvědčí mé peněžence, aspoň zůstane ještě na později.
Někdo přináší z infocentra přílohu MF Dnes Rockové léto a všichni se bavíme faktem, že jedna z hvězd, uzavírající Loketské Rockové léto bude !Helenka Vondráčková! Vtípky na toto téma snad nelze ani reprodukovat!
Péťa nostalgicky připomíná slunovrat, proběhne diskuze, že se slunce vlastně nevrací či co, připíjíme na to šampaňským! Potom ještě jedním, co objednává zpěvačka Jull Dajen Monika, která ovšem jednotnou Jethro Tullovskou debatu svádí na scestí diskuzemi o skupině Nazareth. Potom se vzpomíná na předchozí akce, jenom tiše poslouchám a lituji, že jsem tyhle všechny supr lidičky nepotkal už dřív.
Kolem třetí mizí prezident vyjednat návštěvu zkoušky a skupiny. Vrací se k nám zpráva, že dovnitř do areálu smí patnáct vyvolených, zbytek že má smůlu. Pokoušíme se zoufale zaplatit, co kdyby třeba i někdo z nás, po mnoha pokusech se nám to všem daří a nádvoří U bílýho koně osiří. Při zkušenostech se zdejší obsluhou vím, že sem mě už nikdo zpátky nedostane! To teda ani náhodou.