Koncert Jethro Tull pod Hradem Loket, co tomu předcházelo a jak to nakonec všechno dopadlo - VI
Ve štrůdlu se valíme nahoru z amfíku. Blaženost v srdci zůstává. Kerejsi hajzlik našel moje pivo a já zůstávám žíznivý. S Davidem usedáme k Davidovi do auta a jedeme domů. Před námi svítí veliké žluté leklé rybí oko. Měsíc. Usínám. Probouzí mě průvan. Oblíkám svetr, bundu, přikrývám se baťůžkem.
No a najednou jsme v Praze. David nás vysazuje na Ípáku. Než se stačím rozkoukat, druhý David jenom vykřikne: "Jede mi tramvaj" a mizí. Jediné co vím, je, že k nám jezdí dvapadesátka a čtyřiapadesátka, ale tady nejezdí. Okolo jenom pár totálně zpitejch lidí, kteří netuší vůbec kde jsou. Nezbývá mi, než zavolat kámošovi - o půl třetí ráno - a poptat se na cestu. V poho, z Karláku mi to odjíždí zrovna s mým příchodem, takže ani nemusím čekat. A aby toho za ten den ještě nebylo málo, vytuhuju. Probudí mě ženský křik, se silným ruským přízvukem. Vykřikuje něco o policejní zvůli a terorismu, její přítel přikyvuje. A revizor s policajtama po ní pořád chtějí pas. No, nekoupila si jízdenku, kráva.
No a to bylo asi tak všechno. Kruh se uzavřel.