Koncert laureátů soutěže Talent Prahy 5
Koncem loňského roku proběhl již čtvrtý ročník soutěže Talent Prahy 5, který je věnován žákům Základních uměleckých škol tohoto pražského obvodu. A, jak mi potvrdil koncert vítězů, který se před týdnem uskutečnil pod záštitou MUDr. Angela Marinova, bylo z čeho vybírat. Mezi vítězi se objevili talentovaní studenti v oboru zpěvu, dirigování a nástrojové skupiny byly zastoupeny kytarou. Dalšími účinkujícími byli dva hosté ze Slovenska a Maďarska.
24. listopadu 2010 byly vybrány čtyři sličné děvy, které se nám představily na koncertě s Pražskou komorní filharmonií, kterou řídil dirigent Leoš Svárovský. Ten se konal 25. ledna 2011 v sále Národního domu na Smíchově.
Základní umělecká škola Music Art byla zastoupena Lenkou Dandovou v oboru dirigování a Klárou Matouškovou, v oboru zpěv, za Základní uměleckou školu "Štefánikova" se představily zpěvačka Lucie Taublerová a kytaristka Karolína Straková. Čtveřici doplnili dva hosté, zpěvák Ondrej Bajan ze Slovenska a flétniska Dominika Aczová z Maďarska. V programu byly obsaženy skladby od baroka Antonia Vivaldiho až po Čajkovského romantismus.
V úvodu koncertu se před orchestr postavila Lenka Dandová, a pod jejím vedením odezněla první věta Symfonie č. 40 g moll, KV 550, Molto allegro. Zvolila příjemné tempo, díky kterému mohla vyniknout plasticita geniální Mozartovy hudby. Pražská komorní filharmonie jí šla na ruku, reagovala na jakékoliv výrazové gesto dirigentky a pomohla jí tak navodit atmosféru večera. Vyzdvihl bych jemné tempové nuance, podle charakteru hudebních témat, kdy jako by uklidnila atmosféru na vlně hrané hudby, aby vzápětí krátkým, pevným gestem přinutila orchestr zdůraznit a zpevnit emotivní výkřiky Mozartovy skladby. Nebývá často zvykem, vídat na pódiích za dirigentským pultem ženy, za dvacet let své profesionální hudební kariéry jsem se s tím setkal jenom jednou, a to ještě se značně nejistým výsledkem, o to zajímavější byl pro mě pohled na to, jakým způsobem si poradí se svým úkolem Lenka. Srozumitelná gesta, nástupy jednotlivým nástrojům, vyrovnané tempo, to všechno by mělo patřit k základnímu vybavení dirigenta, když k tomu přičteme lehkou dávku emocí, citu, ve výsledku, to všechno, spojeno s mládím a nadšením umělkyně, přineslo posluchačům ojedinělý zážitek. Můžeme jen litovat, že Lenka Dandová nedostala více prostoru a nemohli jsme vyslechnout tuto symfonii celou.
Lenka Dandová na generální zkoušce koncertu laureátů soutěže Talent Prahy 5 řídí Pražskou komorní filharmonii
Jako druhá se smíchovskému publiku představila umělkyně z Maďarska Dominika Acsová, s koncertem pro flétnu a orchestr G Dur, op. 29 Carla Stamitze. Předvedla bezchybný virtuozní výkon v rychlých větách, bohužel trochu na úkor stylovosti skladby. Rychlá tempa jí nedovolovala dostat z průzračné Stamitzovy hudby větší hudební myšlenku, takže konečným výsledkem byla plocha rychlých technických běhů, navíc s poněkud plochým a nevýrazným tónem, což se nejvíce projevilo v pomalé druhé větě. Přesto byl její výkon příslibem, že z ní ještě může vyrůst umělkyně evropského formátu.
Sopranistka Klára Matoušková zvolila pro svou prezentaci dvě věty z kantáty Laudate pueri Dominum pro soprán, smyčce a basso continuo, RV 600 od Antonia Vivaldiho. Oproti generální zkoušce jí dirigent Svárovský nasadil vhodná tempa, takže vynikla její vybroušená koloraturní technika ve všech detailech, intonační čistota i příjemná barva hlasu. Nezastínila ji ani výborná Lucie Taublerová, zpívající árii "Che faró senza Euridice" z opery Orfeo ed Euridice Christopha Wilibalda Glucka. Antonio Vivaldi byl zastoupen v programu ještě jednou skladbou, koncertem pro kytaru, smyčce a basso continuo D Dur, RV 93. Citlivě hrající orchestr nedal zaniknouti subtilnímu kytarovému tónu Karolíny Taublerové, takže posluchači si mohli vychutnat tento barokní hudební skvost v plné kráse.
Nelze se nezmínit o talentovaném Ondrejovi Bajanovi ze sousedního Slovenska, který se blýskl suverénním výkonem v písni Petra Iljiče Čajkovského "Net, tolko tot, kto znal" ze souboru Šesti romancí pro hlas a klavír op. 6, tentokrát provedené v orchestrální úpravě. Ve druhé skladbě, árii "Panis angelikus" ze Mše pro tři hlasy, op. 12 Césara Francka zkalil potěšení z hudebního zážitku pouze sólistův nejstý začátek, a potom, a to hlavně, falešně hrající trumpeta, kontrující zpěvnímu partu. Přesto se Ondrej nenechal strhnout a uzpíval celou árii intonačně čistě, navzdory nepříznivým podmínkám, které mu hudební doprovod připravil.
Po přestávce dostala prostor samotná Pražská komorní filharmonie a pod vedením dirigenta Leoše Svárovského provedla stěžejní symfonické dílo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho - 4. symfonii A Dur "Italskou" op. 90. Shrnuto a podtrženo, pochvalu si zaslouží městská část Prahy 5 za iniciativu, ochotu zajímat se o mladé lidi ve svém okolí a vůli podněcovat v nich chuť do umělecké aktivity. Mladým umělcům nezbývá než popřát mnoho úspěchů v jejich tvůrčí činnosti a vyslovit díky za nevšední umělecký zážitek.
Závěrem lze s uspokojením zkonstatovat, že talent, nejen na Praze 5, nevymírá a že se nám formuje nová generace výborných hudebníků, kteří, ať už v oblasti zájmové, či posléze profesionální, jsou připraveni přinášet radost a požitek z hudby do našich srdcí.