Osmý den, co jsme viděli a co nám naopak uniklo.
Jo, abych nezapomněl, ráno to Móňu trochu přešlo. Nebo se tak aspoň tvářila. Do lepší nálady ji dostal až cidre se zvukařem Branů na pláži, pak přišli i další, žvanili jsme a pili jsme, a taky to, že si konečně koupila takový prkno na vodu. Jako že bude surfovat.
Moc se jí, ale (Monice) do vody nechtělo, asi se bála, že ji budeme sledovat, takže uvítala nabídku Davida, že to půjde vyzkoušet. Byl to krásný pohled, když se snažil dostat do vln s prknem pod sebou a ono mu vždycky podklouzlo a najednou byl David pod prknem. A s ubývajícím cídrem i veselejší a veselejší. Ten pohled. Nakonec to vzdal. "Koupila´s to blbě. To prkno je polámaný!" zhodnotil, když ho vracel zpět majitelce. Začíná to fajn, dnešek si jistě dobře užijeme.
Dneska máme naplánovanou cestu do Quiberonu a případně až na ostrov Belle Ille. Péťa o tom sní už dobře půl roku a hlavně vnitřně překonává strach z trajektu, kdo s ním jel někdy delší cestu metrem, pochopí. Při cestě se zastavujeme v Erdevenu - kde je spousta volně přístupných megalitů, takovej další komplex na okolí, na rozdíl od Carnacu to nikdo nehlídá, takže si tam můžeme udělat i "obětní" svačinu - Kamila vytahuje chleba se sýrem a salám a klobásu a každému podstrkuje kousek. Nejdřív odmítám, abych jim to nesněd´, ale potom, když vidím, jak všichni bezostyšně žerou, přidávám se k nim a dojíždím zbytky. Původně jsme měli vydržet do Quiberionu na čerstvý bagety. Na kamenech děláme různé pózy a skopičiny, až se bojím, že probudíme zlé duchy dávných kultur a Ti nám přijdou přinejmenším vynadat!
Pavlíkova pohoda na sedm tisíc let starým šutru.
Na mě taky zbylo. Dojídám zbytky Kamiliny svačiny, nebylo to zlý, naopak, byl to docela dobrej nápad. Takový pošušňáníčko uprostřed prehistorie. Připadám si jako úspěšný lovec mamutů, dožírající zbytky jeho chobotu. Tam má nejlepší masíčko. Nevěříte?
Okolojedoucí němečtí důchodoví manželé cykloturisté nás zachytili v kompletní sestavě, spokojené a načerpané mystickou energií.
Do Quiberonu vede úzká cesta obklopená mořem. Teda jenom relativně, moře zakrývá většinou okolní porost a vystavěné rodinné domky. To bydlení tam asi musí být celkem super. Když jsme jeli směr poloostrov, byla na cestě trochu zácpa, na zpáteční to bylo ještě mnohem horší. A když jedete po takovýhle nudli, tak nemáte ani kam uhnout, natož to objet jinudy. Nezbývá než být trpělivý! Celou cestu jsme koketovali s představou, že vyrazíme trajektem na ostrov Belle Ille en Mer, vzhledem k celkem pokročilé hodině a celkem neznámým podmínkám, mi to sice zase tak moc reálné nepřipadalo, ale nechme to koňovi, ten má větší hlavu. Všechno se uvidí na místě.
A taky se vidělo. Hlavně tužba některých (hádejte, kdo toužil nejvíc?) byla hodně pošramocena, ale dát za cestu na ostrůvek v šest večer (i když je do deseti světlo) tolik, co za celou cestu z Prahy do Bretaně, bylo přece jen poněkud neúnosné, ale hlavně nerozumné. A tak jsme si udělali krásnou procházku po nábřeží Quiberionu k soukromému zámečku, fotili se, přepadli obchůdek s echt pravými bretaňskými sardinkami v plechovkách, sklenicích, lahůdkářství s rybí nabídkou a atmosféra v týmu se pomalu zase uklidňuje. Monča ještě trošku trucuje, courá se vzadu za námi, ale už to nemá tu původní ostrost. Ostatní se začínáme těšit na večer v kempu u cideru. Před tím ale zkoukneme ještě nějaký kapely v Lorient.
Tak tímhle žihadlem jsme mohli plout na ostrov snů -Belle Ille en Mer
Už zklidněná Móňa mi tajně půjčuje padesát Eur a tak se konečně taky vrhám do víru obchodů koupit tabák a bagety. Hlavně moc baget. Když tam s Pavlem uvidím lízátka, rozhodnu se Moniku z vděčnosti jedním obdarovat. Pavlíkovi kupuju malinové, které si vybral, pro Móňu schovávám do kapsy borůvkové. Ta se courá kdesi po obchodech se suvenýry a než ji potkáme, tak se mi podařilo to lízátko ztratit a s tím i zbytek sebedůvěry. Prostě, když se to sere, tak se to sere. A tu pajcku ji visím ještě doteď. Ale Moni, neboj se, už na ni šetřím!!!!!
Zítra nás čeká ještě poslední den v Lorient, původně měl být taky koncert, ale odpadl kvůli slavnostnímu průvodu a ohňostroji. Plánujeme tedy výjezd do Vannes hrát na ulici, protože se nedá nic dělat. Prachy jsou potřeba. O tom žádná!
Přístav v Quiberonu v pozadí se zámečkem o kterém Péťa tvrdil: "to patří té slavné francouzské herečce, no té, však víte, taková slavná je, no možná už jí to nepatří, ale dřív to určitě měla a dělala tady večírky a tak. Pořád byl nějakej skandál v novinách, tak už to asi radši prodala ..."
