Dóm - Metropolitní katedrála sv. Václava v Olomouci.
Jednou z dominant Olomouce je bezesporu kapitulní katedrála sv. Václava, ve zdejších končinách běžně zvaná Dóm. Když cestou od sv. Gorazda a řeky Moravy překročíme most přes slepé rameno řeky Moravy, zvané Mlýnský potok, uvidíme v zátočině hradby starého města. Nad nimi se tyčí objekty bývalého Přemyslovského paláce a také oltářní loď Dómu. Jako děti jsme rádi po těch hradbách šplhali, dnes bych to už asi nezvládl. Proto ke kostelu dojdu jako normální lidi ulicí Dómskou na Václavské náměstí.
A tady už na mě čeká pohled, který se mi nevlezl celý do foťáku - Dóm. Proč Dóm, si vysvětlili jednoduše na www.mystika.cz: Katedrála je kostel, v němž sídelní diecézní biskup vykonává svou službu učitele (má tam svou "katedru"), kněze a duchovního pastýře. V Olomouci se katedrála nazývá jednoduše dóm. A proč se mi nevlezl do foťáku? Protože má rozměry (jak píšou) - délka katedrály 74 m, šířka presbytáře 17,5 m, výška presbytáře 23 m, výška lodě 17 m, výška hlavní věže 102 m, výška předních věží 68 m, výška oken v presbytáři 11 m.
Pohled zepředu - když se podíváte na ten ochoz, tak to zespodu nevypadá až tak strašlivě, ale když jsem tam před léty lezl s Toníčkem Schindlerovým, jehož papá tam vytvářel zvonkohru, měl jsem naděláno až za ušima. Lezli jsme potom totiž vnitřkem do věže, nebo kam, výš a výš, po šíleně vratkých žebřících a tam potom v jakýmsi kumbálu byl ten zvonkostroj, který určoval zvonům - teď hrej ty, teď zase ty, teď budeš ticho a tak ...
Jeden z bočních oltářů v umístěných v chrámové lodi.
Kazatelna.
Pohled k hlavnímu oltáři.
Křivý pohled na kůr s varhanami, ale přiznám se, že si vůbec nejsem jistý, jestli se vůbec využívá, pokaždé, když jsem se účastnil mše, většinou tedy jako jeden z chrámového orchestru, doprovázejícího chrámový sbor při slavnostních příležitostech (většinou vánoce, či velikonoce), byli jsme umístění dole u portativu v oltářní lodi.
A na závěr trocha historie, ta nikoho nezabije. Snad.
Katedrálu založil pravděpodobně roku 1106 údělný kníže Svatopluk, ve stavbě pak pokračoval jeho syn Václav a ten ji svěřil roku 1130 na smrtelném loži biskupu Jindřichu Zdíkovi k dokončení. Zdík ji vysvětil 30.6.1131. Byla to trojlodní bazilika se dvěma masivními románskými věžemi. Z ní se zachovaly jen základy obvodových zdí, pod dlažbou chrámu zasypaná krypta a spodní část věží. Po požáru roku 1265 byl chrám goticky přestavěn. V letech 1589 – 1595 biskup Stanislav Pavlovský dal přistavět mezi dvě krajní ještě střední věž a kardinál Dietrichštejn nechal postavit mohutné raně barokní kněžiště. Stavitel Meretta na žádost kardinála Fürstenberka provedl pronikavou přestavbu dómu v novogotickém slohu. Na původně románských věžích postavil dvě menší pseudogotické nad průčelím, přistavěl novou stometrovou věž a zcela regotizoval presbytář i celý interiér. Na novogotickém oltáři upoutají čtyři raně renesanční plastiky zakoupené z římského kostela Santa Maria Maggiore. Chrámová loď je od zvýšeného presbytáře oddělena vysokou mříží a je vyzdobena dvěma náhrobníky: dvou přemyslovských knížat Vladimíra a Břetislava, jejichž ostatky sem byly přeneseny z kláštera Hradiska, a biskupa Marka Kühna od norimberského kovolijce Hanse Straubingera.
