Michalské schody a Michalský výpad.
Hned vzádu, doleva, za Primavesiovic vilou, jsou schody. A nejsou to schody ledajaké. Vedou totiž k hradební věži, postavené snad v polovině osmnáctého století, zvané Michalský výpad. Je to čtyřhranná (to nakonec vidíte) stavba, uprostřed hradeb, účelu pravděpodobně obranného, hlásného, či "vyhlídkového", která pokračuje dál za opevnění do Bezručových sadů.
Malá mezizastávka - v Olomouci máme troje hlavní sady, (či spíše parky - Olomoučáci oproti oficiálním názvům chodí na procházku rozhodně do parku) a to Smetanovy, Čechovy a Bezručovy. Kdo byl někdy na olomoucké Flóře - výstavě květin - jistě ví, o čem mluvím. Je faktem, že jsem si už od dětství pletl, kterýmu chlapovi který park patří a navíc, jsme tu měli ještě jeden a to Výpad. No a vidíte, to jsou právě sady Bezručovy, které podél městských hradeb, doprovázené Mlýnským potokem, zkracují pěším cestu od nádraží na tržnici. Jak bych to jinak ještě řekl: "U Paláce, kousek nad policejním, to švihnete doleva do Výpadu a tam už vás to vyvede."
No a právě do tohoto Výpadu, nazývaného zřejmě podle věže, protože se přes její bránu dalo vypadnout z města, ústí Michalské schody. Za mého mládí tyto průchody z města do parku byly uzavřené, čímž budily naši mladickou zvědavost, navíc se po hradbách docela zajímavě šplhá, a ještě k tomu ty názvy tajemných průchodů do starého města - židovská brána, katovská ... koho by to nelákalo! V posledních letech jsou (předpokládám že stále) Michalské schody průchozí. Již kdysi jsme se scházeli s kytarama v oněch místech a dnes už se tu konají opravdové koncerty, přitahující nové generace milovníků folku, blues, bigbítu či dokonce divadla.
Takže název Michalský výpad bychom jakž takž pochopili, ale proč vlastně Michalský? Že by podle nějakého vrátného, co zde sídlil? Nebo, nedej Bože, podle kata ze sousedství? Ale kdepak. Je to proto, že hned nad schody je římskokatolický kostel svatého Michala.
