Vila Primavesi
Každá doba měla své hrady, zámky, paláce, domy a vily. V rámci obydlí typu vil by se významných architektonických skvostů v Olomouci jistě našlo více, ale nejvýraznější a snad i s nejpohnutějším osudem je určitě vila Primavesi. Loňským rokem oslavila staleté výročí svého vzniku a v jistém slova smyslu i své znovuzrození, které je ale ještě pořád ve stadiu částečně porodním.
Každý hrad, zámek, palác, dům či vila má dánu do vínku nejen duši svých tvůrců, ale i architektonický styl. No a jelikož v době vzniku "řádila" ve světě secese, tak i tato vila byla vystavěna v tomto duchu. A navíc autory ne nevýznamnými. Jak jsem se dočetl na Wikipedii, vila je výjimečným příkladem spojení vídeňské a anglické secese, znatelný je též vliv pražského baroka. Postavili ji vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk. Na výzdobě interiérů vily vystavěné rodinou Primavesi, se podíleli tehdejší přední umělci. Patřil k nim rodinný přítel Anton Hanak, který pro ně navrhl obložení jídelny s měděnou kašnou „Živá voda“, sochu ponocného a spoustu dalších děl. Dalším významným umělcem, podílejícím se na výzdobě vily, byl výtvarník a architekt Josef Hoffman a malíř Gustav Klimt.
Takže když si to shrneme, tak zcela jednoduše: Před sto lety se rozhodl významný olomoucký muž a bankéř Otto se svou ženou Eugenií - Mädou (někdejší vídeňskou herečkou - zemřela v roce 1962) postavit důstojné sídlo pro rodinu jejich postavení. Moc dlouho si ji ale neužili, v roce 1923 ji prodávají konsorciu cukrovarů (Akciové rafinerie rolnických cukrovarů v Přerově) a po třech letech se vila mění v rukách doktora Františka Koutného v soukromé sanatorium. Již v této době přichází klenot k první újmě, dochází k přestavbě a odstranění některých uměleckých a řemeslných výtvorů. Přes válku vlastnil budovu další doktor a někdejší spolužák a spolupracovník Koutného, Robert Pospíšil. Ve dvaapadesátém byla vila znárodněna a upravena pro ambulantní péči Ou En Zet a v tomto stádiu si ji pamatuji i já.
Sice ne často, ale párkrát jsem zde pobýval na různých vyšetřeních, pamatuji, když jsem byl na kožním oddělení v době studia na kroměřížské konzervatoři vypalovat bradavice na rukou, donesl jsem si do školy druhý den omluvenku. Třídní profesor Pravoš Procházka na ni jenom koukl (neměl rád naši silnou kliku olomoučáků): "Á, Slovan všude bratry má! A my máme v Kroměříži taky nemocnici. Neomlouvám!" A bylo zameteno a já končil školní rok se sedmi neomluvenými hodinami.
Nu, a co se nepodařilo zničit a zlikvidovat přestavbou v padesátých letech a za éry socialistického zdravotnictví, dokonala po revoluci a restituci firma, která měla barák naopak zrestaurovat a uvést zpět do života. Z vily byl doslova barák na odstřel - skelet bez oken, dveří, vnitřního zařízení, zbytku uměleckých děl ... Takže se v devadesátém šestém dostává vila opět do rukou restituentům a tentokrát ji, po špatných zkušenostech s investory, začala na vlastní náklady v roce 1996 opravovat Pavla Honzíková, dcera majitelky. Je ve stavu, jakém je, úplné dokončení oprav asi ještě bude chvíli trvat, ale vila už opět žije. Dnes má i nový kabát - fasádu (oproti někdejší tmavé - světlou - zapracovali památkáři, či úředníci či kdo), ale hlavně jsou uvnitř již vybudovány byty, sídlí tam firmy a v přízemí je veřejnosti přístupná galerie Primavesi.
Mäda Primavesi na obraze secesního malíře Gustava Klimta.
Některé informace jsem různě odposlechl, část si domyslel a zbytek jsem se dozvěděl na stránkách vily a galerie Primavesi.
