Přes Biskupské náměstí na náměstí Republiky.
Akademickou uličkou na Biskupské náměstí
Při posledním zastavení v Sarkandrově kapli jsem z časových důvodů - blížící se svátek sv. Jana Sarkandra - přeskočil malou zacházečku na Biskupské náměstí. Protože tato trasa v dětství nepatřila k nejčastějším, dodnes mě ovanula svým tajemným dechem. Matně ve mě povstal pocit, že tam je ta Palackého Univerzita se svým hlavním sídlem. Zda je to tak dodnes, netuším, ale ač jsou budovy jednotlivých fakult rozesety prakticky po celém historickém centru (a nejen tam), mladí lidé, které tam můžete potkat, mi dávají naději, že vše zůstalo při starém. No při starém se zase až tak moc říci nedá, obnovené fasády starých paláců přidávají na kráse celému městu.
Vzpomínám si před lety, když v Olomouci měly být celostátní dožínky (to jsem byl snad ještě školák), proběhl Olomoucem proces zkrášlení historického centra, protože město měl navštívit prezident Husák. Jak to tehdy dopadlo? Opravily se vnější fasády a baráky chátraly dál. Pozitivní na tom ale bylo, že po létech stížností a marných bojů s komunálním molochem nám konečně začala téci doma pravidelně teplá voda. A kupodivu to tak už zůstalo až dodnes.
Pohled na arcibiskupský palác přes Biskupské náměstí, vpravo restaurace Zbrojnice, dle všech náznaků v názvu, umístěná v historické budově bývalé zbrojnice.
Akademická ulice - univerzita. To dá rozum. A když jsme nyní na Biskupském náměstí, tak to naproti musí přece být Arcibiskupský palác. Logicky, že. A taky že je. A v něm sídlí metropolita moravský a arcibiskup olomoucký Mons. Jan Graubner. Biskupství vzniklo v Olomouci již před devítisty čtyřiceti čtyřmi lety díky papeži Alexandru II., který ono vyčlenil z biskupství pražského roku 1063. Radši si to ale přepočítejte, to víte, na konzervatoři se matika nevyučovala. A od konce roku 1777 Pius VI. povýšil papežskou bulou biskupství na arci..... A hned v témže roce se tento palác stal jejich sídlem. Ale již před tím byl vlastně taky církevní, nechal ho totiž stavět v roce 1516 pro účely biskupství biskup Stanislav Thurzo. Stavěli ho více než šedesát let tři biskupové. V průběhu let prošel ještě několika vnitřními úpravami, což donedávna nebylo možné shlédnout, ale od loňského roku jsou snad umožněny občasné prohlídky části komplexu.
Pohled na náměstí Republiky, v pozadí s budovou Vlastivědného muzea
Z poklidu univerzitního a taky svatého se ale pojďme podívat dál. Mariánskou ulicí projdeme na náměstí Republiky. Tady už se cítím doma trošičku víc. Vlevo pošta jednička, vpravo knihovna - můj osud. Vždycky jsem rád četl, takže když jsem povyrostl, přihlásil jsem se do hlavní knihovny. Bože, kolik já dostal za život upomínek. Až mě museli rodiče na čas knihovnu zakázat. Prostě to už odmítli platit. V budově městské knihovny jsem měl také svého dětského lékaře. Dr. Jadrníčka a sestřičku Martu. Ještě dlouhá léta dospělosti jsem se s nimi potkával na různých koncertech a kulturních akcích. A to v době, kdy panu doktorovi muselo být určitě hrubě přes osmdesát. Ale stále si mě pamatoval.
Ještě nedávno, v době focení, bylo celé náměstí rozkopané, předělávalo se tam tramvajové podloží a dláždění, při poslední návštěvě Olomouce, o prázdninách, byla ale celá akce již ve finiši, takže předpokládám, že máme zase kousek města krásnějšího.
Na Vlastivědné muzeum mám také krásné vzpomínky. Nejen na koncerty ve Václavkově sále, ale také na několik akcí, kterých jsem se zúčastnil jako novinář před třinácti lety. Nezapomenutelná byla výstava Reona Argondiana a hlavně následná pařba a tah nočním Olomoucem s bohémským malířem, příjemnou kustodkou a dalšími. Marně ale dnes hledám na seznamu pracovníků muzea známé jméno z oné doby. Všechno se mění. Nejen Olomouc, ale i lidé. Stejně tak se změnila i budova kláštera klarisek i jezuitská univerzitní budova, ve kterých dnes Vlastivědné muzeum sídlí. Z původního sídla klarisek a minoritů ze třináctého století byl přestavěn do pozdně barokní podoby ve druhé polovině osmnáctého století, v jehož závěru byly řády zasaženy reformním dekretem Josefa II., budovy přešly do správy vojenského eráru, více než století v nich byla umístěna univerzitní knihovna, na počátku dvacátého století byla přestěhována a prostory zaplnilo muzeum arcivévody Josefa Ferdinanda. A na počátku padesátých let prošly budovy rozsáhlou rekonstrukcí a do jejich prostor bylo umístěno Vlastivědné muzeum.
Vedlejší Muzeum umění - od minulého roku přejmenované na Muzeum moderního umění sídlí v oné budově vlevo s věžičkou, kterážto, kdyby byla lépe vidět, by vás překvapila svým secesním hábitem. (Napravím při příští návštěvě Olomouce). Ve čtrnáctém století byl původní útulek pro malomocné přebudován na špitál svatého Ducha s kostelem a hřbitovem. V polovině devatenáctého století všechno zbořili a postavili na tomto místě trestnici okresního soudu. Ta byla potom ve čtrnáctém roce minulého století přestavěna do dnešní secesní podoby. Zajímavé místo bývalého olomouckého Předhradí, co říkáte? Třeba tam dodnes strašíííí! Waw!
Po sametové dostalo komplex Muzeum umění, upravilo si ho k obrazu svému a přizvalo mě k jednomu z prvních koncertů který v rekonstruované budově zazněl. V budově také dodnes sídlí slavné olomoucké Dé Háčko, neboli Divadlo hudby, kam jsem chodíval mimo jiné i na Antidiskotéky Jiřího Černého.
Pohled od ústí Mariánské ulice na náměstí Republiky, vpravo Vlastivědné muzeum, vlevo budova Muzea umění (s věžičkou)
