Kostel Panny Marie Sněžné.
Hned naproti oběma budovám muzeí se tyčí další skvost olomoucké, tentokrát barokní architektury. Je to chrám Panny Marie Sněžné, původně jezuitský a univerzitní kostel z let 1712 - 1719.
Výrazným prvkem exteriéru je monumentální portál s tordovanými sloupy, balkonem s balustrádou a kartuší s nápisem IHS, nesenou dvěma anděly.
Na vnitřní výzdobě se podílelo vícero umělců té doby, mimo jiné i slavný Jan Kryštof Handke a Karel Josef Harringer. Pod samotnou stavbu se podepsal stavitel Lucas Glöckel, který pracoval podle projektu Michaela Josefa Kleina. Inspirací mu prý byl kostel sv. Mikuláše na Malé straně v Praze, který byl dostavěn nedlouho před položením základního kamene olomouckého chrámu.
Do roku 1778 sloužil univerzitě, posléze se stal kostelem olomoucké vojenské posádky. Od doby napoleonských válek byl využíván jako kasárna a skladiště, k původnímu účelu se vrátil až v roce 1910 na přímý zásah arcivévody Ferdinanda Karla d´Este a v kostele byly obnoveny bohoslužby. Ve vojenské správě byl až do roku 1952, kdy přešel pod místní farnost. V letech 1916 - 1918 dala vojenská správa restaurovat interiér Božího stánku, čemuž "velel" architekt Dušan Jurkovič. S ním spolupracovali na obnově výzdoby akademický sochař a medailér Julius Pelikán a malíř Adolf Kašpar (známý svými ilustracemi - a to nejen k Babičce Boženy Němcové).
Antonín Schindler ve svém čtvrtém díle knížky o tajemné Olomouci vzpomíná na rekonstrukci z roku 1976 - 8, které se mimo jiné také zúčastnil. Inspiraci a doklad původní podoby totálně zničených varhan restaurátoři čerpali z litografie Adolfa Kašpara, která vznikla při opravách na počátku století a k Antonínu Schindlerovi se dostala do rukou z pozůstalosti dominikánského varhaníka a majitele obchodu s potravinami Riegrova 25. v Olomouci Teodora Diviny.
Zdejší dvoumanuálové varhany s 24 rejstříky postavil v letech 1728-30 varhanář Jan Bohumín Halbich z Králík za 3056 zlatých. Bohatou řezbářskou výzdobu varhanní skříně provedl Antonín Ricci. Po několika opravách v průběhu času byl celý nástroj rekonstruován a upraven v letech 1976 - 78 firmou Rieger - Kloss z Krnova. Dnes mají tyto mechanické barokní varhany celkem 28 rejstříků, 3 spojky a tremolo. Varhany mají jasný, barevný, vytříbený zvuk a jsou používány i pro koncertní účely.
