Virťa sobě

Jelikož jsem se rozhodl, jako doplněk ke kategorii hub, nabídnout houbovou kuchařku, měli bychom si říci alespoň pár zásad, jak rozlišit jedlé houby od těch jedovatých. Co si budeme povídat. Pomalu umírat na otravu houbami, kvůli čtvrt hodině slasti u talíře, není asi úplně to pravé ořechové. Naše nejjedovatější houba je jednoznačně Muchomůrka zelená (Amanita phalloides). K rodu Amanita patří několik jedlých druhů, většina muchomůrek je ale jedovatých. Mezi jedlé patří třeba nejznámější muchomůrka růžovka (Amanita rubescens), lidově zvaná "masák". Dále tam patří i muchomůrka šedivka (Amanita spissa), nebo vzácná a u nás chráněná muchomůrka císařka (Amanita caesarea). K rodu amanit patří i jedlá pošvatka obecná (Amanita vaginata) a její variety - plavá (Amanita fulva), nebo žlutoolivová (Amanita battarrae). Pošvatek se dnes rozlišuje asi třináct druhů, dříve byly všechny považovány za jeden druh.

Jedovatých muchomůrek je podstatně více. Od Muchomůrky tygrované (Amanita pantherina), přes Muchomůrku červenou (Amanita muscaria), Muchomůrku jízlivou (Amanita virosa), v nějakém anglickém filmu přezdívanou jako "Anděl smrti" až po naši, v úvodu avízovanou Muchomůrku zelenou (Amanita phalloides). Při otravě muchomůrkou zelenou se první příznaky objevují poměrně pozdě, asi po šesti až deseti hodinách, pak příjde první viditelná fáze - průjmy a zvracení,asi třetí den se vše zdánlivě uklidní, ale jen proto, aby propukla fáze další a poslední! Selhává činnost ledvin a jater a pátý den člověk umírá. Pouze včasná návštěva lékaře nám dává šanci na záchranu. Pokud se v poslední době neobjevily nějaké nové poznatky, či léky, které bych přehlédl, v závěru již není pomoci. Pak nezbývá, než sepsat závěť, usmířít se s příbuznými, s Bohem, vykonat poslední zpověď a pomazání a pak již jen čekat na vysvobození ve formě smrti!

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides)

Muchomůrka zelená dorůstá výšky 10 - 12 cm. Klobouk bývá nejdříve polokulovitého tvaru, později se rozevře, jako deštník před deštěm. V barvě bývá bývá žluto, či olivově zelený. Lupeny vespod klobouku jsou husté, různě dlouhé, vždy však bílé!!! Třeň je lehce žlutavý, nebo nazelenalý, na povrchu je žíhaný. Spodní, hlízovitá část, vyrůstá z otevřené pochvy. Prsten bývá slabě rýhovaný. A právě jsme se dostali k nejdůležitějším rozlišovacím znakům. Lupeny vždy bílé, prstenec okolo třeně a pochva. Muchomůrka zelená (Amanita phalloides) roste od července do října, ojediněle se může objevit i v listopadu, podmínkou ale musí být velmi teplé počasí, neboť tato houba je "teplomilná". Roste spíše v nižších polohách ve všech druzích lesů, nejčastější výskyt bývá pod duby a buky.

Muchomůrka zelená (Amanita phalloides, var. alba)

Muchomůrka zelená se často vyskytuje i v bílé formě (Amanita phalloides var. verna). Účinky jsou stejné, jenom můžeme zapomenout na barevné rozlišovací znaky, je to prostě houba "albín". Celá bílá. Bílou formu Muchomůrky zelené byste si mohli poplést s bílou Muchomůrkou jízlivou (Amanita virosa), ale mezi námi, jedovatá houba, jak jedovatá houba. To by mě tolik netrápilo. Hlavně byste si ji neměli zaměnit s houbami jedlými. A pro tuto situaci platí několik hlavních zásad. Rozhodně nesbírejte houby, se kterými si nejste jistí. O pár gramů víc smaženice rozhodně nestojí za to, mít při nejmenším žaludeční problémy, při nejhorším nový vlastní náhrobní kámen. Podle publikovaných zkušeností si muchomůrku zelenou lidé nejčastěji pletou se žampiónem, případně některou z holubinek, případně s růžovkou. Problematickou houbu vyjímejte z půdy vždy s celou nohou, jinak se připravíte o jeden z důležitých rozeznávacích znaků - v tomto případě umístění třeně v pochvě. Žádný žampión, ani holubinka, dokonce ani růžovka nikdy nerostou z pochvy. Proto se jí taky občas přezdívá "kalich smrti". Dalším důležitým rozdílem je zbarvení lupenů. Žampion již v mládí mívá lupeny narůžovělé, později hnědnou, v závěru jsou téměř černé. Růžovka zase při narušení dužniny, či lupenů, zrůžoví. Lupeny muchomůrky zelené zůstávají vždy bílé. Holubinky zase nemají nikdy prstenec okolo třeně. Pokud si uhlídáte všechny tyhle základní znaky, tak můžete téměř z jistotou tyto houby rozlišit. I když mezi námi, těch rozdílů je celkově tolik, jimiž se liší tyto jednotlivé druhy, že mezi námi, vůbec nechápu, jak si to někdo může splést. Prostě, jsou to úplně jiné houby. To je, jako byste si spletli bernardýna s jezevčíkem ....

Nezbývá, než ještě jednou na závěr připomenout nejzákladnější zásadu, sbírejte houby, se kterými jste si opravdu jisti, případně se zeptejte svých zkušenějších kamarádů. Neriskoval bych to ale třeba ve chvíli, kdy se onen kamarád dozví, že mu chodíte za ženou. V té chvíli by jeho rada mohla být hodně nebezpečná, až smrtící!!!

Pošvatka obecná (Amanita vaginata)

!!!Tato kategorie si v žádném případě nehraje na mykologickou poradnu, ani na vědecké pojednání, k tomu slouží klasické atlasy hub, jde pouze o nezávazné povídání "šialeného hubára" a všechna má poučení a rady, případně určení druhu, jsou naprosto bez záruky a jen na vlastní nebezpečí!!!