Klášterní Hradisko v Olomouci.
Současný barokní vzhled získala budova kláštera v 17. a 18. století. Budova kláštera patří se svým dochovaným, téměř čtvercovým půdorysem (rozměry100 x 115 m), se čtyřmi křídly a čtyřmi nárožními věžemi, příčným traktem s centrální věží, jedním velkým (jižním) a třemi malými (severními) nádvořími, přístavbou centrálního kostela sv. Štěpána a bohatou uměleckou interiérovou výzdobou k nejhodnotnějším dílům středoevropské barokní architektury. S jeho výstavbou bylo započato po zboření starého kláštera Švédy (1642), po jejich odchodu z Moravy (1650).
V roce 1661 je zakončena stavba bývalého konventního kostela, v roce 1686 je zahájena stavba nového konventu, v roce 1697 je dokončena stavba střední věže (věž byla v 18. století poškozena požárem, teprve v roce 1995 došlo k obnovení její původní podoby, věž měří přibližně 72 m). V roce 1702 byla realizována dostavba klášterní knihovny. Tím byla zakončena výstavba starší, severní části kláštera. Novější, jižní část, to je nová prelatura a velké nádvoří, včetně kostela sv. Štěpána, který sloužil jako prelátská kaple, byla realizována v období po roce 1726. Koncepce výstavby kláštera je připisována G.P. Tencallovi, v souvislosti s výstavbou jižní části se předpokládá, že zásahy do této koncepce provedl D. Martinelli.
Zazdění mniši.
odle legendy se v klášteře občas ozývá zpěv několika mnichů. Stalo se to velmi dávno, že už se ani neví jak to doopravdy bylo. V klášteře žili mniši, trávili čas motlitbami a ve službě boží. Našel se však mezi nimi jeden, který měl černou duši. Tehdy klášter navštěvovala zbožná kněžna Durancie. Chodívala bezpečnou podzemní chodbou na bohoslužby z olomouckého hradu. Jednou, když šla osamocena, přiskočil k ní onen mnich a velmi po ní toužil. Kněžnu obtěžoval a nakonec ji alespoň políbil.
Zbožná kněžna nechala mnicha a několik dalších, kteří o tom skutku věděli, zazdít do oné chodby. Marně mniši prosili o milost, skulinami prostrkovali ruce, zedníci pracovali rychle. Kněžna pak na klášter zanevřela. Zpěv mnichů po staletí varuje před sklouznutím na špatnou cestu.
Pověst jsem převzal ze stránek Hrady.cz
Dnes je v celém objektu vojenská nemocnice, která vznikla z kláštera již v roce 1802. A do třešňového sadu, lemujícího tok řeky Moravy hned naproti Hradisku, jsme jako děti chodili krást třešně. Se vším všudy. I s hlídačem, který nás potom naháněl přes půl cesty domů. Jenom nevím, jestli tam ty stromy ještě stojí.
