Vydávám se na cestu Olomoucí.
Nejdřív by nebylo špatné něco nakoupit na cestu. Maminka radí, běžte do Senima, tam to mají. A tak si dělám malou zacházku na další místa vzpomínek. Vezmu to Kaštanovou ulicí, kaštany tam sice nepamatuji, ale spíš jsem o tom nikdy nepřemýšlel a tak sem si nevšiml. Vzpomínám, že když jsem se touto cestou blížíval k místu určení před lety, jako malý kluk, bývalo ve vzduchu za vysokou zdí cítit podivný odér. Pak jsem se dozvěděl, že to jsou městská jatka. Později se uvažovalo, že se tyto velké prostory využijí na opravárenský závod ruských tanků. Nyní si budova našla nové poslání. Vzniklo tam obchodní centrum. a kupodivu hned za ním zůstala stát na Špici hospoda Na špici.
Pár svižných kroků a už jsem na mostě přes zdejší řeku Moravu. Tam kousek dál,za zátočinou, kam už teď objektiv nedosáhne, se k Moravě přidává ještě Bystřička. To my jí tak familierně tady říkáme, ale na mapách ji píšou jako Bystřici. No, ale kdo ji viděl za sušších dní, musí uznat, že ta zdrobnělina sedí.
No, ještě, že jsem se otočil zpět. Zcela zamyšlen jsem málem přešel bez povšimnutí ten kostel s balónkem, jak ho pojmenovala moje máti, hlídající vnuka Kryštůfka. Ano, všiměte si, že "balónky" na věžích má, a nejsou ledajaké, jsou zlaté. Zlato na jejich opravu poslala darem Ruská pravoslavná církev.
Správně se tento pravoslavný Boží stánek nazývá Katedrálním chrámem svatého Gorazda. Pro Olomouc i pro naše končinyje to celkem netypická stavba. Kostel byl postaven v roce 1937, podle projektu Vsevolda Kolomackého. Bylo použito netradičního byzantského slohu. Ve válce sloužil jako skladiště, po osvobození byl vrácen pravoslavné církvi. V padesátých letech ses stal chrámem katedrálním. Poslední rozsáhlé rekonstrukce a opravy se datují do let 1985 - 1987.
Joj, a to jsem se ohlédl proti slunci. Nad tmavou řekou se vznáší stín dalšího ze spousty olomuockých kostelů. Patří snad Janu Husovi? Nebo Blahoslavovi? Nevzpomínám si. Ohlížím se přes cestu a vyrážím Komenského ulicí směr Dómské náměstí.
