Den poslední.
No jo, vzpomínka na včerejšek. Ale taky důkaz, že nekecám. Na první fotce jsem ještě celkem normálně, v poho, ale na té druhé vidíte moje záda a vpravo mou duši, která v té chvíli zrovna opouštěla moje tělo. Odstředivou sílou. Takovej to totiž byl fofr!
Ráno se probouzíme a venku už je zase úplnej hnus. Monice a Pavlovi je to očividně jedno, spí venku i když na ně leje voda plným proudem. První, co si ze včerejška připomenu, jsou ty tanečky. To fakt nemělo chybu. Fakt jim to všem šlo. Až jsem záviděl, že nemám stejnou odvahu jako oni. Nějak se prostě už v mým věku nedovedu úplně uvolnit a bavit. Asi je to škoda, ale co se dá dělat. takový je život.
Míra v akci při večerních bretaňských tancích v Lorient.
Občas se sešli naši hrdinové při tanci i společně. A Plaváček, jak si hlídá tu sličnou Bretaňku. Všímáte taky? Až má křeče v ruce. Přitom očiskama bloudí po Monice. Proutník jeden!
Než se ostatní proberou do deštivého rána, dopisuji do svého deníku včerejší zážitky. Jako bych tušil, že vše budu dopisovat skoro po půl roce a přiznejme si, že bez poznámek bych spoustu věcí zapomněl. Ráno je zase hnusné, prudké a husté spršky nás vyhánějí od snídaně do prádelny, kde se snažíme dosnídat. Hrát někde na ulici už ale nepřichází vůbec v úvahu. To by naše nástroje nepřežily. A my taky ne. Navíc David skuhrá od rána, že ho bolí levej prostředníček. Prý na něj včera v noci někde spadl. No jo, už vím. Včera jsme v noci šli hledat záchod a když jsme ho nenašli, David se hodlal vyprázdnit do mořského zálivu, prý se tam toho vejde .... U toho být nemusím, to se radši pochčiju, myslím si a mizím hledat dál. A pak jsem na ně narazil. třikrát jsme šli okolo a nevšimli si. Na ty záchody. Přitom byly hned vedle nás. Podle ranního Davidova vyprávění ho tam na břehu vychytal nějakej chlap a vyhnal pryč. Když hledal nějaké jiné vhodnější místo, uklouzl na šikmém břehu a přisedl si ruku. Skučí, že to má asi zlomený. Moc mu nevěřím, přece není možný si tak jednoduše zlomit prst. To bych já musel být rozlámanej už na tisíc kousků a zatím v celým životě nic. Ani jedna zlomeninka. Snažím se to trošku zlehčovat, ale Davidovi to očividně nejde pod fousy. No fakt to strašně bolí. Tak mu to trošku provizorně zadlahujem a David už o tom přestane mluvit.
Ve čtyři odpoledne vyrážíme na poslední nákup tady, na večer musíme nakoupit víno a cídr, ono to pivo tam při akci leze dost do peněz! Tradičně se už dělíme do tří hloučků - manželata, P + P a naše Jull Dajenovská čtyřka. Večerní Lorient nás čeká. A na přivítanou nám hraje průvod dudáků. Monča se z nich může zfanfrnět.
Dudácký průvod v Lorient.
