Lorientské intermezzo.

Večer začíná dobře. Péťa hledá po stáncích nějakou tašku, ta jeho už se rozpadá, a taky náramek, ten z neděle totiž ztratil. Monču drží dobrá nálada, já působím vyzývaně, jako vždycky, Pavlík sarkasticky klidný. No prostě pohoda. A jak se říká, co se má stát, to se taky stane. Najednou sedí Péťa s Móňou jako předloha karikaturistovi a my s Pavlem se řežeme smíchy. Opravdu skvělý kreslíř ten pán byl. Monika se teda nejdřív moc netvářila, malíř zjevně nesplnil její prosbu, aby vypadala jako princezna, chvíli se supila a ohrnovala uraženě dolní pysk, postupně se s tím začala smiřovat, aby nakonec uznala, že je to dobrý. To Péťa, ten byl spokojený hned. Přímo čišel nadšením. No posuďte sami, není to pěkný?