Kdo je kdo.
Zleva sedící tři krasavice - Kamila, Kateřina a Monika, nahoře zleva Pavel, zvaný plaváček, Peťa, David, Pavlík a já. Ze objektivem fotoaparátu se schovává Míra.
Jak jsem tak pročítal začátek mého vyprávění o putování za kulturou do Bretaně, uvědomil jsem si, že je nejvyšší čas alespoň stručně představit všechny účastníky. Takže prosím:
Míra a Kamila - snoubenecká dvojice, která cestování na severozápad Francie pojala částečně jako "předsvatební cestu" - asi před třemi hodinami si řekli ano v Mníšku pod Brdy, k čemuž jim samozřejmě gratuluji a věřím, že celý život budou mít jako procházku růžovým sadem! Ač jsem byl zván, nemohl jsem se dnes obřadu zúčastniti, čehož velmi lituji, protože není nic hezčího, než pohled na cizí neštěstí! Takže alespoň touto formou jim ještě jednou gratuluji.
S Mirkem Hofbauerem jsem se viděl poprvé na březnovém srazu fanclubu Jethro Tull a byl jsem přítomen, jak tehdy pro mne ještě neznámý Petr Štramberský shání řidiče do Francie. Měl jsem chuť se mu nabídnout, ale pak jsem zacouval do ústraní. V životě by mě nenapadlo, že za necelý půl rok se této "jízdy králů" zúčastním též. Jinak je Míra, zvaný iMHO, členem poprockové kapely DoNot, kde působí jako zpěvák a trumpetista. Zároveň byl i náš druhý řidič. Klučina poměrně klidnej, i když jsem ho jednou za tu dobu viděl parádně nasranýho. Předpokládám, že velmi pozitivní vliv na něj měla Kamila, která, alespoň já to tak cítil, vnášela takovou klidnou a nekonfliktní atmosféru do našeho tábora. A taky, oba uměli výborně vařit kafe s rumem. Párkrát mi ho po ránu připravili a musím jenom chválit! Na koncertu nás podmalovával hrou na bubínky. Jo a taky fotili. Oba. A jejich fotky vás budou celou dobu provázet!
Pavel Švanda, zvaný Plaváček, kamarád z Jihlavy, hrající balady v irském stylu, byl taky přínosem celé výpravy. To ostatně byli všichni, že. Za prvé měl Pavel vyčleněnu část koncertu, kde hrál své balady, a za druhé je hrál taky nám v táboře. Největší úspěch slavil s písní Carolan. Tuto píseň i další jeho tvorbu najdete na adrese http://pavelsvanda.ic.cz. S Pavlem jsem měl poprvé tu čest při cestě na koncert Jethro Tull do Lokte, o čemž píši v kategorii muzika. Cítí se být keltským bardem, následovníkem slepého harfeníka Carolana. Musím ocenit, že jsme si s ním užili hodně švandy. Viď, Moniko?
David Pytlík, zvaný Bilbo Veverka z formace revivalu Jethro Tull 
, je především kytarista. Po tomto zájezdě kytarista s polámaným prstem. Tuším prostředníčkem levé ruky. A navíc prudící antikuřák. Ale v konečným důsledku taky člověk dobrej do party. A taky lovec zvuků, takže díky němu máme zarchívované oba naše francouzské koncerty i koncerty několika dalších kapel, které jsme v rámci festivalu slyšeli. Doufám, že se mu prst brzy zahojí, a bude si moci s námi zahrát Lokomotiv Breath od Jethro Tull a případně další songy. Jedinej, kdo mě dovedl ve Francii doopravdy vytočit. Ale všechno dobrý? Aspoň doufám Davide. Bez Tebe by to byla nuda! Hrál druhou kytaru a Plaváčkovi podmalovával jeho songy svou kytarou.
Tak to jsem vyčerpal hosty kapely Jull Dajen, kteří nahradili členy, nemohoucí se v tomto termínu zúčastnit.
Petr Štramberský je kapelníkem Jull Dajen, autorem všech skladeb, nosící v sobě touhu bretaňské kultury, kytarista a ke všemu teda kytarista levoruký. Takže když mu koukáte na pazoury a chcete podle něj hrát, tak to prostě nejde. Ten zrcadlový pohled mě absolutně zabíjí. Jinak původem výtvarník, chlap s duší dítěte. Nebudu počítat, kolikrát jsem ho od doby, kdy jsme začali spolupracovat, chtěl zabít. Ale člověk mu prostě potom musí stejně odpustit. Na něj se nedá hněvat dlouho. Tuším, že tuto cestu s kapelou do Lorient zrealizoval a absolvoval po čtvrté, nebo po páté.
Pavel Křižovenský, občas Péťou žertem nazývaný Jahůdka je vynikající flétnista, skvěle doplňující Péťovy nápady. Na budoucím CDéčku hraje i saxofon. Patří mezi pilíře kapely, který to s Péťou táhne již od začátku, a i když se v této chvíli možná trochu viklá v základech, je velmi cenným elementem celého uskupení. A taky človíček, kvůli kterýmu stálo za to absolvovat tento výlet. Vytvořil spolu s Monikou a mnou takřka nerozlučnou trojici, která si to myslím do slova a písmene opravdu všechno užila a prožila. Hrává asi s několika kapelama, ale bohužel netuším v této chvíli s kterýma, takže vám nemůžu nabídnout žádné odkazy. Nedocenitelný byl i večer s jeho kytarou a písničkami. Hochu, vždycky, když budu hrát kometu, vzpomenu si na Tebe. Tak to holt je. A jinak nebude.
Monika Králíková, naše Móňa, zpěvačka se sytým, charakteristickým hlasem, musela určitě v sobě za celou cestu mnoho zkousnout, ale držela se víc než statečně a byla mě i Pavlíkovi rovnoceným partnerem ve všech kravinách a blbostech, který jsme byli schopni vymyslet. A navíc se mi postarala o dva nezapomenutelné zážitky, které bych jinak nikdy nemohl zažít. Valčík a kolotoče. O tom se ale dočtete až v dalším pokračování.
Roman Tomeček, alias ;oD Virťa, to jsem já. Zkrachovalej muzikant, co to po čtyřech letech zase oprášil, vytáhl hoboj a začal hrát. Těžko můžu o sobě něco psát já, to je na druhejch. A něco poznáte i z mýho blogu. Co jsem jako zač a tak. Stačí pozorně číst. Ale každopádně za sebe můžu říct, že se mi splnily dva velké životní sny. Viděl jsem Mont Saint Michell a spal jsem s Monikou. Teda jenom ve stanu, a ještě s Pavlíkem, ale stálo to za to. Myslím, že nás chtěli všichni zabít, když jsme se ještě ve čtyři ráno vyprávěli kraviny a řehtali se na celej kemp.
Kateřina, příjmení ani neznám, se od nás odvrátila již při cestě tam. Po druhé noci odmítla s námi bydlet ve stejném kempu, a po příjezdu do Lorient se osamostatnila. Na koncerty ale za námi přišla. A i jinak jsme ji párkrát ještě potkali, ale trhlina vzniklá určitými rysy jejího chování se nedala již zacelit, a někteří jsme byli radši, když jsme ji potkat nemuseli. ale tak už to někdy v životě prostě chodí!
Kompletní konečná sestava našeho putování - zleva Péťa, Móňa, Kamča, Pavel, Míra, Romča, Pavlík David. V našich úsměvech lze uzřít vliv Carnackých menhirů.
