Neděle.
Tak dnes to konečně přijde. Zahrajeme si ve vilidž na stejdži tu naši parádní muziku. Už se teda těším. Jenom to blbý sólo v kejmlu, z toho mám ještě děs a hrůzu. Budu si to muset ještě trošku vošmatat ...
Kluci ještě před koncertem pilují Plaváčkovy písničky, je to profesionální přístup, nenechat nic náhodě! Zleva Pavel Švanda (Plaváček) zpívající, uprostřed doprovází soustředěný David (Bilbo Veverka), a vlevo se ksichtí Péťa (Jull Dajen - "velký šéf"!)
Chvíli se s Pavlíkem točíme okolo ničeho, ale pak nám to nedá - trochu pohybu nezaškodí a jdeme hrát zase fotbálek. Je to teda docela křeč, než se to moje líný a bolavý tělo rozhýbe, ale když to rozchodím, tak pak už to celkem jde. Po chvíli se objeví u koupelen kluci z Branu - bretoňské kapely působící hlavně v Praze. Tento rok mají v Bretani nasmlouvány koncerty i mimo rámec festivalu, takže se mají co ohánět. přesto neodolají a dají si s námi fotbálek. Po urputném boji jsou kluci úspěšnější. Vyhrávají těsně jedenáct devět, což z hlediska toho že mám tolik let, jako oba "Braňáci", a ještě ke všemu bolavý záda, tak se teda zase moc nepochlapili. Ale co "Sláva vítězům, čest poraženým!" Mezi námi, jak jsem línej jako veš, tak se musí nechat, že na ten fotbal vzpomínám obzvlášť rád. Byl to po letech pro mně opravdu nebývalý zážitek!
Po fotbalu dáme sprchu a vyrážíme na odpolední výlet směr Vannes, po cestě se stavujeme v městečku Auray, na nábřeží je kupa stánků se vším možným, taková francouzská tržnice. Pavlík kupuje půlku velkýho kulatýho tmavýho bochníku chleba, ó jaká to příjemná změna po bagetových dnech. V zálivu (ono je to asi spíš ústí nějaké řeky) kotví spousta lodí a lodiček a parníků a jachet. Jedna z lodí slouží jako prodejna upomínkových předmětů, jdeme se podívat dovnitř, v podpalubí jeden krám vedle druhýho, musím rychle ven, dělá se mi z toho zle, je to prostě pytel, vlastně koráb, plnej sraček!
S Péťou stojíme na nábřeží a čekáme, až si všichni užijí na lodi skvělých upomínkových serepetiček.
Vydáme se podívat nahoru na kopec na malý kostelíček - starobylá krása, srdce usedá, všude kam se hneme, nebo kudy projíždíme, tam jsou k vidění nádherné gotické kostely, je to úplně jiný architektonický zázrak, než na jaký jsme zvyklí u nás v Čechách nebo na Moravě. Cestou do kopce se nám ozývají šrámy a natažené svaly z fotbalu, sotva stoupáme vzhůru, ale výsledek stojí za to. Na Monice je vidět předkoncertní nervozita, ale drží se statečně a nedává nic najevo. Zase začalo jemně mrholit. To počasí nám teda zatím moc nevychází!
kaple Panny Marie Lurdské - chapelle Notre Dame de Lourdes - v Auray (čelní pohled)
kaple Panny Marie Lurdské - chapelle Notre Dame de Lourdes - v Auray (boční pohled)
