Večer plný překvapení.
Navečer jsme vyrazili na procházku po Lorient - poslechnout si kapely, dát pivko a užít si večera. Rozdělili jsme se a každý šel hledat to své podle vlastního zájmu.Naše čtyřka bloudila mezi stánky a dlouho jsme nemohli najít žádnou kapelu, která by se dala beze zbytku vstřebat. Přiznejme si, že i při sebevětší toleranci, poslouchat celý týden bretaňskou muziku, byť v různých úpravách, je nad lidské síly. Navíc spousta kapel byla vysloveně nevalné úrovně, Francouzům to očividně nevadilo a všichni se bavili o sto šest. Ale čekal nás večer plný překvapení a zázraků ...
Nastal vlahý večer, výrazně se oteplilo a my začali doufat, že se alespoň jeden den dočkáme vlídnějšího počasí. Potulovali jsme se nočním Lorient zdobeným hudbou všeho druhu a pořád ne a ne narazit na něco pořádnýho. Možná za to může vypité pivo a cider, které jsme si při cestě dopřávali, ale najednou přišlo z nebes zjevení. Z šílené odrhovačkové kapely se najednou vylíhli naprosto skvělí instrumentalisté a jejich sóla na rozloučenou nás zdvihala ze židlí a chtělo se nám tančit. (To jsem ještě netušil, co nám večer přinese.) A pak to šlo ráz na ráz. Rychle na sraz k hlavnímu stanu a tam nás kromě čtyř zbylých účastníků zájezdu čekalo další překvapení v podobě kapely "Esquisse", hrající ve složení ságo (sopr., alt, brtn.), klarinet (kytara), heligonka (tolik hráčů na knoflíkovku jsem neviděl v životě, co tady za jediný týden a někteří byli, klobouk dolů, opravdu brilantní hráči) a dvoje bicí (souprava a perkusse). Zážitek pro bohy! Nádherně pojaté harmonie, kosmopolitní hudební inspirace, místy až minimalistické a kakofonické pasáže ústily v jazzové rify, to vše spojeno francouzským šansonem a okořeněné bretaňským folklórem. Prostě naživo to bylo opravdu nezapomenutelné. Ale večer ještě nekončil.
Ono bylo spíš už hluboká noc, asi hodinu po půlnoci vystřídala "Esquissáky" bretaňská lidová, a to nejen kvalitní, ale jelikož tradicionalistická, vytáhla všechny přítomné domorodce do tance. A to do tance lidového, kdy se různé krokové variace používají k tanci v kruhu, v hadu a vznikají z toho takové ty lidové propletence. První neodolal Pavel - Plaváček, probudila se v něm jeho "irská" krev (nebo whisky) a připojil se do závěsu jednoho z hadů. V zápětí už za ní skotačí Móňa a Mirda. Monika za chvíli tančí jak rodilá Bretoňka, to pánové vypadají trošku jako nezbední kozlíci. Ale v tuto dobu je to jedno, vysoká hladina času i alkoholu otupuje směšnost jejich počínání a naopak se proměňuje v čirý akt česko-bretaňského přátelství.
Další záběry skupiny Esquisse z festivalu v Lorient.
