Virťa sobě

Dnes vám představím houbu, se kterou jsem se spřátelil v době oběda, čekajíce v Lokti na koncert Jethro Tull. Je to Choroš šupinatý, houba, vyrůstající ze dřeva listnatých stromů.Vyrůstá většinou v trsech, případně střechovitě nad sebou již od jarních dnů. Velmi pozitivní je jeho velikost, dorůstá v průměru klobouku až padesáti centimetrů, někde jsem na internetu zahlédl i šedesát, na nějakém fóru, ale mám pocit, aby to nebylo trošku jako s rybáři.

Určitě jste ji už někdy potkali. Tváří se jedovatě fialově, potkat ji můžete v různých odstínech podle vlhkosti či místa růstu, odfrknete a jdete dál. To ovšem děláte velkou chybu. Lakovka ametystová totiž patří mezi houby jedlé a celkem dobře využitelné v naší kuchyni.

Teď si určitě říkáte, co za podivnost jsem to na vás dneska vytáhl. Jakési malé drobné nic. A to že si mám dát do smaženice? Nebo do polívky? "Ses asi zbláznil, ne?" Nebojte se přátelé, nezbláznil. Tuto houbičku, výrazně vonící česnekem sbírám již léta. Říkali jsme jí Špička česneková. Bodejť, když po něm voní. Jenže pak jsem se dočetl, že někteří autoři rozlišují (a určitě právem) špičku česnekovou (Marasmius scorodonius) a špičku cibulovou (Marasmius alliaceus). Mezi námi, alliaceus by mělo znamenat česnekovitý, tak mi řekněte, kdo to teda vymýšlel. V té češtině.

Pestřec obecný (Scleroderma citrinum) a jeho příbuzný pestřec bradavčitý (Scleroderma verrucosum) patří k dalším houbám, které mohou, při rozumném užití, obohatit naši kuchyni.

Během dnů, které jsem prožil běháním a plazením se po lese - Jasmína má v návštěvní knize pravdu - normálně jsem se plazil okolo nacházených exemplářů, jako nějaký šílený fotograf, mající jako svůj objekt nejkrásnější modelky světa. Avšak v případě houby dnešní - kotrče kadeřavého jsem mohl od plazení se po zemi upustit. Houba je to poměrně rozsáhlá, na výšku dosahovala téměř čtyřiceti centimetrů, bohužel mi nenapadlo v té první chvíli přiložit vedle tohoto nádherného trsu nějaký srovnávací předmět.

Houba se spoustou otravnejch příbuznejch!

..... Zasel jsem ředkvičku do řádku,
manželka řekla, v pořádku,
takhle tu žijeme od pátku,
sedmkrát za týden.

Našel jsem v lese pět masáků,
manželka řekla, prasáku!
červi nám lezou z mrazáku,
letěl jsem za nima ven ......

Tak tenhle text napsal a nazpíval Zdeněk Vřešťál se skupinou Neřež na albu "Nebezpečné síly". Pominu-li mrazuvzdorné červy, které jsou snad možné v nějaké scifi, ale určitě ne v českém mrazáku, a to ani u Vřešťálů ne, pokud byste nechali růžovku nějakou dobu jen tak, budete mít problém najít kousek houby, která by zůstala čistá. Jé, já jsem zapomněl říct, že masák je nejznámější a nejrozšířenější lidový název pro růžovku. Občas se jí ještě říká márinka, masařka ....

To, co tvrdím v podtitulku tohoto příspěvku do kategorie hub, je v zásadě pravdivé, snad by se o otravě mohlo mluvit v případě červené Holubinky vrhavky (Russula emetica), kde je již od názvu jasné, že po jejím požití patrně budeme "blejt". Tato otrava má ale nesporně jednu výhodu - není smrtelná. Pokud ovšem nejste úplně vyčerpaný, všemi chorobami prolezlý člověk, nejlépe miminko - ty toho moc nevydrží - pak se může stát, že byste zemřeli na dehydrataci, či jinou diagnózu, kterou by ona houba vyprovokovala. Ostatní holubinky jsou buď jedlé, nebo palčivé - nejedlé.

Jsem teď poněkud na rozpacích, neboť jsem se původně domníval, že tato bedla je růžovějící, ale jediný atlas, kterého jsem po vyhnání z domácího ráje zůstal vlastníkem, ač jich původně byla sbírka osmi či devíti (snad se s nimi ještě někdy shledám) mi velí, abych se přiklonil k názoru červenajícímu. Budiž, myslím si, že to není zase až tak moc pro nás podstatné, neboť nejdůležitější je, že je to bedla jedlá. A při úpravě jako řízek dokonce výborná.

Spousta z vás jistě zná onen biblický příběh o dobytí Jericha, kdy Jezua se svými kněžími troubili do trub tak mocně, až zvukem pobořili hradby města. Nebo si představte prdelaté barokní andělíčky v kostelích, jak na "nebesích" troubí do svých trubek - běžná to výzdoba kostelních varhan. Snad by se s trochou nadsázky dalo říci, že i hit posledního jihoafrického mistrovství světa ve fotbale - vuvuzela, je správný příměr. Ano, takto podobně, i jinak, by se dala popsat tmavá, černavá, nepříliš lákající a pro mnohé neznámá, houba - Stroček trubkovitý (Craterellus cornucopioides).